Izraelský premiér Benjamin Netanjahu oddaluje dohodu o příměří s Hamásem, protože v případě ústupků Palestincům by jeho vládu opustilo krajně pravicové křídlo, a Bibimu by tak hrozil pád vlády, od nějž už může být jen krůček k vyšetřování i stíhání za loňské selhání státního vedení při teroristickém útoku Hamásu.
Haníju v čele Hamásu nahradí Jahjá Sinvár, oznámilo hnutí |
Vůdce palestinského hnutí Hamás Jahjá Sinvár trvá na tom, že má-li být dosaženo dohody, musí Izrael úplně stáhnout své jednotky z Pásma Gazy a zastavit válku, což by Sinvárovi výrazně zvýšilo šance na vlastní fyzické přežití, ale i na zachování Hamásu jako vládnoucí moci.
Dlouhé čekání na příměří
Přes humanitární aspekty a tlak ze světa tak vyhlídky na přerušení války maří i osobní zájmy dotyčných vůdců, na které ostatně hlavní prokurátor Mezinárodního trestního soudu (ICC) Karim Khan už květnu navrhl vydat zatykače. Výsledkem je, že poslední a jediné příměří proběhlo loni v listopadu. Naděje, že aspoň na čas ustane zabíjení Palestinců a devastace Gazy izraelskou armádou a že se domů vrátí desítky izraelských rukojmích, které snad ještě drží naživu teroristé v Gaze, se od té doby nenaplnila.
Zejména pod patronátem Egypta, Kataru a USA proběhlo už nespočet jednání, emisaři nacestovali desítky tisíc kilometrů, konflikt v Gaze se mezitím ještě více stal potenciální rozbuškou regionálního konfliktu. Zejména se čeká, zda Írán naplní hrozby odloženou odvetou za izraelský atentát na vůdce Hamásu Ismáíla Haníju, protože Teherán tvrdí, že s úderem počká, aby dal šanci na dosažení příměří v Gaze.
„Držte se zpátky a bude příměří“. Írán otálí s útokem na Izrael, spekuluje se o politickém obchodu |
Izraelští bezpečnostní činitelé se navíc obávají, že loňský masakr spáchaný Hamásem se brzy může v ještě větších rozměrech odehrát i na Západním břehu Jordánu, kde výrazně přibývá povstaleckých a teroristických aktivit palestinských frakcí a kde pod ochranou izraelské okupační armády žijí v rozporu s mezinárodním právem statisíce židovských osadníků, stále častěji i na půdě, odkud šikanou a terorem vyhánějí její arabské obyvatele.
Hamás také před několika dny vydal nepříliš zastřené varování, že pokud se v Gaze budou vojáci pokoušet osvobozovat rukojmí, věznitelé je zavraždí, stejně jako před týdnem zblízka zastřelili šest Izraelců.
Rukojmí si přivezete v rakvích, pohrozili teroristé z Hamásu Izraeli |
Na Západě a v Izraeli spekuluje, nakolik a jestli vůbec válečnická politika a brutalita ubrala Hamásu popularitu u běžných Palestinců, kteří teď živoří v důsledku války, do níž je vládnoucí hnutí vtáhlo.
V Izraeli je to zjevné: i když existuje silný tábor zastánců co nejtvrdší protipalestinské politiky, který má vlivné postavy i ve vládě, v ulicích je daleko více slyšet odpůrce Netanjahuovy politiky, kteří nijak neskrývají odpor k teroristům z Hamásu, ale zároveň premiéra zcela jednoznačně obviňují, že protahováním války způsobí další strádání i smrt zbývajícím rukojmím – v pondělí toto hnutí dokonce podpořili odboráři generální stávkou.
Měl pravdu šajch Hasan?
Loni v listopadu, necelý měsíc poté, co teroristé z Hamásu napadli Izrael, povraždili tam stovky lidí a stovky rukojmích a zajatců odvlekli do Gazy a Izrael v odvetě začal bombardovat palestinskou enklávu a zabíjet tisíce tamních obyvatel, se ke krizi vyjádřil také vůdce libanonského hnutí Hizballáh šajch Hasan Nasralláh. Kromě očekávatelných vzletných frází a hrdého zdůraznění, že Hizballáh se do boje zapojil v solidaritě s Palestinci hned druhého dne, 8. října, mj. prohlásil, že Izrael nikdy nedosáhne záchrany rukojmích vojenskými prostředky. „Izrael nikdy nedostal svá rukojmí zpátky bez vyjednávání,“ připomněl historii a doplnil, že nereálný je druhý deklarovaný cíl, tedy eliminace Hamásu.
Od té doby už uběhlo deset měsíců, Izrael pozabíjel přes čtyřicet tisíc Palestinců, většinou civilistů, ale Hamás i přes ztrátu tisíců bojovníků i řady svých politiků, duchovních a velitelů stále drží v Gaze velké oblasti, a dokonce obnovuje kontrolu některých míst, odkud už byl vytlačen. Netanjahu ve středu před zahraničními novináři musel korigovat své pět měsíců staré prohlášení, že Izrael je „krok od vítězství“. Prý tento triumfální výrok nemínil doslova a měl tehdy v dubnu na mysli, že se blíží dobytí Rafáhu na egyptské hranici, k němuž došlo v květnu.
Také ve věci návratu rukojmí se zatím ukazuje, že vůdce Hizballáhu byl blíže realitě, než hlasatelé tezí, že „s teroristy se nevyjednává“, případně že v zájmu rukojmích by bylo „oprávněné a morální“, kdyby Izrael nechal dva miliony Palestinců v Gaze vyhladovět, avšak světové společenství mu to nedovolí.
Jak připomněl izraelský novinář David Horovitz, zatímco týden trvající příměří loni v listopadu umožnilo návrat 105 rukojmích, za jedenáct měsíců válčení jich armáda zachránila živých pouze osm – další byli převezeni domů už mrtví, přičemž některé zavraždili věznitelé, někteří přišli o život za dosud nejasných okolností a některé prokazatelně zabili sami Izraelci.
Horká hranice s Egyptem
Momentálně nejcitlivějším tématem, které brání dosažení dohody o příměří, je opakované prohlášení premiéra Netanjahua, že Izrael si musí ponechat vojáky ve dvou koridorech situovaných napříč Pásmem Gazy. Hlavní parametry příměří podpořeného už v květnu americkým prezidentem Joem Bidenem spočívají v blíže nespecifikovaném stažení izraelské armády z hustě obydlených oblastí Gazy.
Netanjahu ale začal během léta přidávat některé nové podmínky a také trvat na tom, že právě těchto míst se stažení netýká. Koridor Necarim dělí Pásmo Gazy zhruba napůl, Filadelfský koridor pak Gazu odděluje od Egypta. „Nestáhneme se. Důležitost Filadelfského koridoru je zcela zásadní – abychom zajistili návrat rukojmích, abychom dosáhli zničení Hamásu, a toho, že Gaza pro nás znovu nebude hrozbou,“ řekl novinářům v pondělí.
Požadavek udržet vojáky na hranici zní logicky, své opodstatnění mají ale i výhrady vůči němu. Egyptskému režimu a jeho ostrým protestům například proizraelští autoři připisují tu motivaci, že uzavřením koridoru by přišel o zisky z pašování zbraní do Gazy. Káhira, za níž v této věci stojí nejen Palestinci, ale nově už také kupříkladu Saúdská Arábie, však namítá, že přítomnost izraelských vojáků by byla zásadním porušením egyptsko-izraelské mírové smlouvy z roku 1979 a nověji pak také tzv. Filadelfské dohody ze září 2005. Že jsou si tohoto faktu vědomi i sami Izraelci, nejspíš dokládá fakt, že v srpnu diskrétně – a kvůli egyptskému odporu neúspěšně – požádali Washington a Káhiru, aby příslušné pasáže mírové dohody z Camp Davidu byly změněny.
Netanjahu se omluvil za útok ze 7. října. Vyšetřovací komisi stále odmítá |
V samotném Izraeli pak zuří velmi emotivní veřejná a politická válka o to, zda setrvání armády v Gaze namísto alespoň dočasného stažení po dobu příměří rukojmím pomůže, jak tvrdí Netanjahuův tábor, anebo zda je naopak pomyslně, anebo dokonce doslova pohřbí. „Když tak premiér rozhodne, klidně ta rukojmí obětujeme,“ zuřil vzdorovitě koncem září na zasedání bezpečnostního kabinetu ministr obrany Joav Galant. Nejen on, ale i vedení armády a ředitelé tajných služeb Mosad a Šin Bet se totiž domnívají, že má-li to pomoci příměří a návratu rukojmích, po omezenou dobu vojáci na hranici vůbec být nemusejí a monitorování může zajistit dálkový dohled, technika, případně mezinárodní síly, které však Netanjahu rovněž odmítá.
Ostatně pokud by měla být přítomnost izraelských vojáků zárukou, že se do Gazy nebudou pašovat zbraně, může vyvolávat údiv, že ve stejné době Izrael připouští, že Írán ve velkém pašuje zbraně na Západní břeh Jordánu. Tedy na území, které ze západu obklopuje Izrael, z východu pak hranice s Jordánskem strážená ovšem izraelskou armádou, a na samotném Západním břehu pak působí tisíce okupačních vojáků, pohraniční policie i tisíce ozbrojených židovských kolonistů a izraelská protiteroristická služba Šin Bet. O tom, že ani izraelská vojenská přítomnost nezabrání koordinované pašerácké činnosti nepřátelských tajných služeb, místních beduínů a zločineckých skupin existuje i detailní studie.
Otázka stažení či ponechání vojáků v Gaze po dobu příměří a dopady jednoho či druhého postupu na osud rukojmích je tak více politickým než odborným tématem. „Skutečnost, že dáváme přednost Filadelfskému koridoru před životy rukojmích, je morálně ostudná,“ vybuchl opět v neděli ministr obrany Galant ve chvíli, kdy statisíce Izraelců protestovaly v ulicích proti vládě pod dojmem čerstvých zpráv o chladnokrevné vraždě šesti rukojmích, které teroristé v Gaze zastřelili, když se k nim blížili izraelští vojáci.
Netanjahu však má v kabinetu i zcela opačný tábor reprezentovaný hlavně ministrem národní bezpečnosti Itamarem Ben Gvirem a ministrem financí Becal’elem Smotričem, kteří jakoukoli dohodu s Hamásem odmítají. Mají navíc moc položit vládu a vraždou rukojmích naopak argumentují proti příměří. Který tábor argumentuje prozíravěji, možná ukáže budoucnost. Válečná hra vabank Jahjá Sinvára a Benjamina Netanjahua se každopádně o víkendu překlopí už do dvanáctého měsíce.
