Musk nedávno hrozil Trumpovi založením třetí politické strany, což se v tomhle byznyse těžko odpouští. Miliardář sice od svého plánu od té doby upustil a dokonce se podle jistých indicií výrazně sbližuje s jiným čelným členem administrativy, viceprezidentem J. D. Vancem. Na politické usmíření je ale nepochybně brzy – ozbrojená neutralita oběma pánům vyhovuje víc.
Mocenský tandem J.D. Vance - Elon Musk. Co by znamenal pro Evropu? |
Je to jakýsi pakt o neútočení, který znamená, že Muskovy strategicky důležité firmy budou i nadále dostávat významné státní zakázky a nejbohatší muž světa bude držet jazyk za zuby a prezidenta veřejně nekritizovat. Tento přístup zároveň oběma dává volnost akce v budoucnu, kdyby přece jen došlo na politické měření svalů. Zcela vyloučit to nelze. Musk má podobně jako Trump nezanedbatelný okruh fanatických příznivců a svým způsobem tak pro prezidenta představuje potenciální hrozbu.
Hledání třídního nepřítele
Na Trumpově večeři ale bylo zajímavější to, kdo tam byl, než kdo tam nebyl. Jinými slovy: byli tam prakticky všichni. Šéf Meta Mark Zuckerberg seděl po prezidentově pravici a prezidentovi nepokrytě podkuřoval. Nechyběl šéf Microsoftu Bill Gates, hlava Applu Tim Cook, zakladatel OpenAI Sam Altman a další. Všichni z nich přišli „políbit prsten“, aby dokázali, že big tech je na prezidentově straně.
Lze se jim za to posmívat a mnoho amerických liberálních médií to taky s gustem dělá. Mnohá z nich citují odposlechnutou konverzaci mezi Zuckerbergem a Trumpem, ve které se jeden z nejmocnějších byznysových lídrů světa prezidentovi téměř poníženě omlouvá, že nevěděl, s jakým číslem investovaných dolarů bude Trump spokojen. Prezident se tomu nadšeně směje a opakuje Zuckerbergovu repliku první dámě.
Trump se rozhodl změnit estetiku Ameriky. Chce klasický styl a hodně zlata |
Jistě, celý ten příběh lze číst jako zábavnou přehlídku osobních kompromisů a převlíkání kabátů. Vždyť drtivá většina těchto mužů ještě před dvěma lety posílala miliardy dolarů na politické kampaně Demokratické strany a v médiích se dávala slyšet v kampaních za sociální spravedlnost, aby veřejnosti a vládnoucím mocipánům dokázala, že je dostatečně „woke“. Jenže časy se mění. Nejde jen o Trumpa a strach z jeho politické platformy. Lídři big techu prostě pochopili, že u demokratů jim pšenka nekvete.
Dělali všechno, co američtí liberálové chtěli. Malovali si svá loga naduhovo, přispívali miliardy na Black Lives Matter, zakazovali pravicové kanály na svých platformách. Nic z toho ale nestačilo a demokratičtí politikové i nadále na lídry big techu útočili a hrozili jim rozbitím jejich monopolů. V jejich politické ideologii totiž nebylo možné sloučit podporu údajně všemocných korporátů s progresivním antikapitalistickým krédem a lidé typu senátorky Elizabeth Warrenové tak nepřestávali s šéfy Silicon Valley mluvit stylem, který připomínal hledání třídního nepřítele. Nebylo to prozíravé a demokraté teď za to sklízí mínusové politické body. Big tech přistál na pravém křídle americké politiky na delší dobu, a ani s Trumpovým odchodem se nic jen tak nezmění.
