Spirála zapomnění
Chtěl bych okomentovat současnou situaci týkající se obrovského přesunu lidí z jihu nebo z východu na západ, konfrontovat obecné nálady s našimi zkušenostmi, které přirozenou cestou absorbujeme během cestování a zasadit je do, podle mého názoru, odpovídajícího kontextu. Názory některých lidí, které mě po zapnutí internetu doslova proplesknou, jsou nápadně povrchní a jen výjimečně jsou v širší diskuzi obhajitelné bez toho, aby se diskutér po minutě nezačal pod náporem argumentů červenat nebo dokonce stydět.
Uprchlické kvóty? Jen šidítko pro veřejnost, kritizuje Sobotka bruselský verdikt |
Navíc málokterý názor dokáže pisatel nebo ten, co bezhlavě tyto názory sdílí, a svým klikem je napomáhá geometrickou řadou šířit, takto radikálně vyslovit tváří v tvář. Na druhou stranu i obvykle vnímavý a pozorný uživatel Facebooku, který má svých pět pohromadě, většinu zpráv a informací přejde bez komentáře. I já někdy přejdu názor člověka, kterého považuji za vzdělaného a intelektuálně vyspělého a můžu považovat jeho sdílení nějaké hlouposti za exces, omyl, nepochopení nebo momentální tik v prstu. Ale když se „to nepochopitelné“ začne opakovat, jeho názorů přibývá, zamyslím se a pak se sám sebe ptám, proboha, co to dělá? Chci vůbec toho člověka jako přítele?
Mezi Afričany jsme procestovali 122 000 km a vytrvale se již několik let snažíme skoro za každou cenu navštívit všechna důležitá místa, která jsou na seznamu UNESCO. Abychom to dokázali, museli jsme se často brodit stovkami kilometrů bažin, pralesů, pouští a oblastí, které jsou velmi daleko od nejbližšího města nebo silnice. Pohybujeme se v odlehlých a těžko přístupných místech, ale také velkými městy, která jsou lidmi doslova přecpaná. Máme za sebou Maroko, Západní Saharu, Mauretánii, Mali, Burkinu Faso, Benin, Togo, Ghanu, Pobřeží Slonoviny, Guineu, Senegal, Tunis, Egypt, Súdán, Etiopii, Džibuti, Keňu, Ugandu, Rwandu, D.R. Kongo, Tanzanii, Mozambik, Malawi, Jižní Súdán, Burundi, Zimbabwe, Zambii, JAR, Svazijsko, Lesotho, Botswanu, Namibii, Angolu, R. Kongo a Gabon.
Uprchlíci čekají v maďarskému Tovarniku dlouhé fronty na autobus |
A pokračujeme dál, chceme se stát jedinými na světě, kdo dokáže navštívit všechny státy Afriky a všechna místa zapsaná na seznamu UNESCO. Co nás žene? Poznání, touha poznat všechny národy, etnika, jejich zvyky i povahové vlastnosti, památky opravené i téměř zapomenuté, místní kavárny, kostely, mešity, policii i vojáky, národní parky, květiny a zvířata, místní obydlí i hřbitovy a dokonce býváme tak drzí, že si troufneme požádat i o setkání s prezidentem nebo králem. A kdo má významný podíl na tom, že se nám podařilo procestovat tolik krásných míst?
Samozřejmě místní obyvatelé, kteří nám jsou na našich cestách oporou, kteří nám vždy přispěchají na pomoc a bez ohledu na své starosti se mohou přetrhnout, aby nám pomohli. Pokud by tito lidé byli nebezpeční, nepříjemní a zlí, těžko by se nám chtělo z naší sterilní a pohodlné země každý rok odjíždět. Pokud by tito lidé na světě nebyli a museli bychom neustále koukat jen na ty bílé, nemastné a neslané suchary, to by bylo strašné.
Proč to vlastně píšu? Protože chci svým dílem přispět do této zvrácené diskuze, která se virtuálním světem šíří a myslím si, že vím, o čem mluvím. Současné dění okolo utečenců je smutné, rasistické, xenofobní, projevuje se tu lakota, strach, že by musel našinec ubrat ze svého komfortu na úkor druhých, že to ohrozí naše přetopené příbytky, naše plné lednice, plné žaludky, zatučnělá těla a že se možná budeme muset krapítek uskromnit. Myslím si, že je nutné bránit obyčejné lidi, kteří žádají o pomoc a vyvarovat se podezíravých pohledů, narážek, výrazů opovržení.
Strašně moc lidí se nechá strhnout davem, což vypovídá o jejich nevyzrálém intelektu, nikdy v moderní historii nedosáhlo zlo takového masového rozměru jako nyní, když máme jedinečnou příležitost jim něco konečně splatit. Vždy ten správnější názor zastávala ta rozumnější většina. Jenže nyní to je jinak. Myslím, že když má na svůj zvrácený, fanatický, hloupý, xenofobní, trapný, vyhnilý názor taková masa lidí žijících okolo nás právo, názor, který zde prezentuji já, tu má své místo také.
Ti nejhlasitější nikdy černocha nebo muslima nepotkali
Pohostinnost, ochota, pozitivní myšlení, to je společný jmenovatel všech muslimů, křesťanů, Masajů, Berberů, Pygmejů, Beduínů a dalších, které jsme kdy potkali. Existuje zde prokazatelná přímá úměra, čím je člověk chudší, tím je laskavější a lidštější. Osobně jsme měli možnost potkat statisíce lidí různých etnických i náboženských skupin. O jejich pohostinnosti můžeme vyprávět hodiny. Své názory tak mohu s přehledem konfrontovat s názory lidí, kteří nikdy v životě muslima, Araba nebo černocha neviděli a přitom dokážou sáhodlouze mluvit o tom, jak s nimi nechtějí žít, že to jsou špíny, vrazi a násilníci.
Policie v Maďarsku na utečence útočila slzným plynem a vodními děly, všichni se divili, že ti odvážnější utečenci si to nenechali líbit a že vznikla potyčka. Proč se ale divíte? Přitom jak by bylo krásné, kdyby ti policisté přišli, sundali si brnění, dav klidným hlasem uklidnili, vysvětlili jim, že Evropa není nafukovací, ale že mají štěstí, že Evropané mají hluboké sociální cítění a ujistila je, že je rozhodně nenecháme na holičkách. Že jsou již v bezpečí a že minimálně dočasný azyl získají po provedení nezbytné procedury. Že ženy, děti, starci a kompletní rodiny mají přednost, že už nemusí chodit kukuřičným polem a bát se do posledního okamžiku, kdo je kde chytne a zda přežijí. Že dostanou najíst, dostanou přístřeší a že budou v teple a jakmile se situace stabilizuje, budou s nimi místní autority jednat.
  |
Fotografie, které Alexandr Bílek pořídil v Africe
Nabídnou jim přívětivé podmínky ve své nebo jiné zemi, vysvětlí jim, že Německo je přeplněné, a že zde je i dalších 27 jiných krásných zemí, které jim mají co nabídnout. Budou v klidu a žádné bomby kolem nich lítat nebudou. Nebylo by to lepší? Nepředháněli by se lidé na Facebooku v tom, kdo komu pomohl místo toho, kolikrát koho urazí a poníží? Bohužel, státní autority jen řeší nesmysly a nikdo se k tomu nechce postavit čelem. Místo toho ti lidé utíkají mezi jedním státem do druhého a jsou v permanentním strachu. Když tohle všechno dokáže stát zorganizovat, ti lidé pochopí možnosti a budou spolupracovat. Současně budou vědět, co se stane, pokud dohodu poruší.
Jen takový nápad. Česká republika má 6000 obcí a měst, v každé by se jedna rodina bez potíží uchytila, úřady, církve, obce, dobří lidé se na jednu rodinu jistě rádi a dobrovolně složí, ta rodina se vzpamatuje, bude žít v přátelském prostředí, možná na čas zakoření, nebo po konfliktu odejde. Jen na příkladě, který jsem uvedl, by se u nás uchytilo zhruba 6000 rodin, 20 000 lidí a nikdo nic nepozná, bez prolité krve, obušků, slzného plynu a moře slz. Pokud to nedokážou politici, možná se zapojí autority, starostové, vědci, profesoři, lékaři, studenti a média tomu pomůžou, situace bude úplně jinde. Nechce se mi věřit, že ten náš národ je opravdu tak lakomý a zlý.
Stříbrný most s osmi-proudovou dálnicí
Podíváme-li se na mapu světa, uvědomíme si, že Evropa je opravdu velmi malá, současně jen těžko najdete místo, kde by se kdokoliv z nás chtěl narodit jinde. Takových míst je opravdu jen několik. Bohatství, ze kterého žijeme, pochází z velké části právě z kolonizované Afriky, Latinské Ameriky a dalších. Když jsem byl v Bolívii ve stříbrném dole v Potosí, dozvěděl jsem se, že Španělé kdysi z dolu odvezli do Evropy tolik stříbra, že by se z něho hravě postavil obrovský klenutý stříbrný most s osmi-proudovou dálnicí z Ameriky do Evropy.
Zahynulo zde 8 milionů horníků, průměrná délka dožití ve stříbrném dole jen kolem 10 let. To jen maličký, ale silný příklad, na který jsem si vzpomněl. To samé se týká Afriky, kolonizátoři z Francie, Belgie, Portugalska, Anglie i Německa své bohatství násobili, drancovali, zotročovali, zabíjeli. Jen Belgie měla v Africe kolonie, které byly 80x větší než samotná jejich rodná hrouda. Dovedeme si vůbec představit, co se tu dělo? Že to bohatství, které si nyní chceme tak bránit, je vlastně do značné míry krvavé a nám zase tak moc nepatří?
Žijeme v 21. století, je zde spousta hrozeb, válek a nejde to zastavit. Politici dělají špatná rozhodnutí, ale často vybírají z několika špatných možností a nikdo nedokáže odhadnout, jaký bude mít jejich krok následky. Musíme se s tím naučit žít. Na druhou stranu většina z nás ráda pomáhá, na humanitární účely putují miliardy, i Češi rádi posílají peníze na různé charity nebo na pomoc po nějaké katastrofě. Nejsme tak špatní, ale pokud si máme začít zvykat na to, že nebude naše země jen bílá, ale bude barevná, že Praha se stane dřív nebo později kosmopolitním městem stejně jako jiná velkoměsta po světě, už se nám to přestává líbit.
Otázkou je, jak přivítat lidi, kteří utíkají před válkou, kde se střílí, vybuchují bomby, kde nemají jistotu, co bude za 5 minut. Tito lidé potřebují pomoc a je jedno, kolik jich bude. Jestli tu zůstanou rok, dva nebo tři, jestli jich bude milion nebo deset milionů, to přeci Evropa dokáže zvládnout i zaplatit. Zde nejde o peníze, jde jen o organizaci, vůli a spolupráci autorit i obyčejných slušných lidí. Není možné mít uprchlíkům za zlé, že chtějí přijít tam, kde je mír a nelze se jim divit, že chtějí pro své děti bezpečný život. Není na místě protestovat proti chudákům, ale je nutné protestovat proti politikům.
Nabízím bydlení i práci pro jednu rodinu
Rozhodl jsem se, že nabídnu domek ve Špindlerově Mlýně, vedle našeho malého hotelu, pro jednu rodinu s několika dětmi a práci k tomu. Řeším to již 2 měsíce s Ministerstvem vnitra ČR a víte, že stále nebyla nalezena vhodná rodina? Jejich emaily, kdy děkují za velkorysou nabídku, že ji rádi využijí, že stále hledají ve svých čtyřech azylových domech vhodné zájemce, mě unavují. Nevím co udělat víc, abych mohl přivítat jednu krásnou rodinu ze Sýrie, Eritrey nebo Libye, která zde u nás bude žít na samotě u lesa, v krásném prostředí Krkonoš, v bezpečí.
Co s tím?
Vidím okolo jen smutek a beznaděj, vidím bohatou Evropu, vidím miliardy eur, které lítají všude kolem nás a také vidím dobře placené politiky, kteří jen mluví o tom, jak by se to mělo udělat, přitom jak by se to mělo udělat tuší i malé dítě. Vidím neschopnost autorit, dobře placených lidí, kteří toto všechno měli vyřešit během několika dní. Vidím obyčejné lidi, kteří čekají, že ti dobře placení to nějak zařídí, ale oni to zařídí, až jim polezou ti chudáci přes jejich zahradu. No a jsem zase na začátku, mám dilema, mám vymazat své xenofobní a lakomé přátele z mého facebookového seznamu?
