V pátek 4. července 2025 došlo v Česku k rozsáhlému výpadku elektřiny, který postihl především Prahu, severní a východní Čechy a část Moravy (zejména Olomoucký kraj). Začal těsně před polednem a plné obnovení dodávek nastalo odpoledne mezi třetí a pátou hodinou. Kdo za něho může?
Dle majoritních názorů nejvýznamnější příčinou byla technická porucha – pád fázového vodiče na přenosovém vedení V411, který způsobil kaskádové pochybení přenosové soustavy ČEPS, tedy prý žádné chyby obnovitelných zdrojů energie ani kybernetický teroristický útok, jak se spekulovalo. S největší pravděpodobností jediná porucha na vedení velmi vysokého napětí (VVN, od 52 do tří set kilovoltů).
Nešlo pouze o nepohodlí domácností, několik hodin bez ledniček či internetu – v řadě případů došlo k reálným (nemalým) majetkovým škodám, ztrátám na tržbách a přerušení klíčových technologických procesů. Hodně také údajně tratily firmy ve službách, především v „gastru“, protože událost nastala v největší turistické sezóně.
Nečekaný viník českého blackoutu? Co ukázal jeho průběh a jak se mu dalo zabránit |
Otvírá se proto otázka, zda a kdo může požadovat náhradu škody, a na základě jakého právního titulu. Z právního hlediska je nutné nejprve rozlišit mezi obecným režimem odpovědnosti za škodu (podle § 2894 a následujících občanského zákoníku) a zvláštními režimy, jako je odpovědnost státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci (zákon č. 82/1998 Sb.). Klíčové je, zda byl výpadek způsoben pochybením subjektu, který je součástí státu či jím řízené infrastruktury, nebo šlo o neodvratnou událost.
Potenciálně by mohli nárok na náhradu uplatňovat například podnikatelé provozující zařízení závislá na nepřetržitém napájení, například masokombináty, pekárny, nemocnice, datová centra, e‑shopy s logistickým provozem; zemědělci a chovatelé, u nichž může výpadek elektřiny způsobit úhyn zvířat nebo zkažení zásob, třeba mléka v chladících tancích; obchodníci a provozovatelé služeb, kteří museli zavřít provozovny a přišli o tržby. U všech těchto subjektů je však třeba doložit kauzální nexus, tedy příčinnou souvislost, mezi výpadkem a vzniklou škodou, a prokázat její přesnou výši.
Otázka odpovědnosti
Přenosovou soustavu v Česku provozuje ČEPS, akciová společnost plně vlastněná státem. Právně nejde o orgán veřejné moci, ale o podnikající subjekt v energetice. Pokud by tedy došlo k pochybení v řízení soustavy, mohl by být aplikován běžný režim odpovědnosti podnikatele za škodu způsobenou porušením právní povinnosti. Pokud by však šlo o mechanické selhání zařízení, které nebylo možné předvídat ani mu zabránit (takzvaná vyšší moc), odpovědnost by zpravidla nevznikla.
Zajímavá je možná účelovost výroků některých politiků – pokud již na začátku označili příčinu za „neodvratnou technickou závadu“, může jít o snahu vyhnout se odpovědnosti státu. Definitivní klasifikace je však věcí odborného šetření, nikoli politických vyjádření. Pokud by selhání bylo důsledkem nesprávného úředního postupu (například kdyby stát dlouhodobě ignoroval známá rizika nebo nezajistil dostatečnou údržbu sítě), mohl by vzniknout odpovědnostní nárok podle zákona č. 82/1998 Sb.
Praze blackout nehrozí, tvrdil primátor Svoboda. Teď to schytává |
Změna aktuální „energetické krajiny“ (zní to jako „ptydepe“, ale skutečně se používá) – decentralizace výroby, vyšší podíl obnovitelných zdrojů energie, vyšší nároky na řízení sítě – může vést k vyšší četnosti podobných výpadků. To otvírá legitimní debatu o právu spotřebitelů na větší ochranu před riziky výpadků.
V úvahu přichází například povinnost distributorů informovat zákazníky v reálném čase o výpadcích nebo zákonná povinnost zajištění určité minimální úrovně zálohování, třeba pro zdravotnická zařízení (něco z toho se již děje, ale bude muset být zřejmě posíleno), popřípadě rozšíření smluvní odpovědnosti dodavatelů za nedodržení závazků kontinuální dodávky. Stát bude muset revidovat právní rámec energetiky, aby lépe odpovídal nové realitě, a to nejen technicky, ale i z hlediska předvídatelnosti právních nároků.
Zahraniční zkušenost
Jak víme i z českých medií, ve Španělsku (rovněž členská země EU, tedy s podobným právním řádem) došlo v dubnu k rozsáhlému blackoutu, který trval prakticky celý den, tedy byl horší než v Česku. Podle španělského webu Cinco Días jde prozatím hrazení škod z blackoutu primárně za pojišťovnami. Nicméně stále se detailně šetří příčiny a objevují se první žaloby o náhradu škody, zejména španělských podnikatelů. Soudy se podle webu mohou táhnout leta.
Není nutné být profesorem na právnické fakultě, aby bylo jasné, že se to leta potáhne i u nás. Diplomaticky řečeno, možnost náhrady škody za výpadek elektřiny není vyloučena, ale bude záležet na prokázaných příčinách havarijní události, na důkazech o porušení povinností a na tom, zda se podaří poškozeným podnikatelům (aktivní jsou prý především majitelé gastro provozoven z hlavního města) prokázat příčinnou souvislost a výši újmy.
Budoucnost přinese další výzvy – nejen technické, ale i právní. A stát a vláda, respektive ta nová po podzimních volbách, by měly hledat způsoby, jak na tyto apely relevantně včasně systémově reagovat. A především naši političtí lídři musejí důsledně (a zejména preventivně) uvažovat o tom, jak nebýt vtaženi do zbytečné války, jelikož pak bychom měli mimo jiné blackouty jako na běžícím pásu. A škody by asi nebylo po kom vymáhat.
