Všimla jsem si toho už ve škole. Kluci něco provedli, po škole byla (nebo písemku psala) celá třída. Manžel přeorganizoval společný dvůr a bez dovolení přesadil růže, sousedi mi přestali odpovídat na pozdrav. Nejhorší je, že se těch nerozvážníků musíte nakonec ještě zastávat, protože jde přece jenom o spolužáky, o rodinu, o kmen…
Nedávno jsem četla rozhovor s jedním starším Palestincem, který žije na kontroverzním území Západního břehu, přičemž rozhodně nesouhlasí s tamními násilnostmi. A to ani těmi, které mají na svědomí jeho lidi. „Dneska se v naší vesnici zase střílelo,“ svěřil českému novináři a příteli Jakubovi Szántóovi. „Přišli sem osadníci. Vojáci jsou tu skoro každý den. Mám pocit, že se nás snaží naučit, že máme být pořád zalezlí doma. Jenže mladí kluci vybíhají ven a házejí na ně kameny. Tomu se nedá zabránit. A jsou mrtví a zranění…“
Dědeček s babičkou ne a ne chřadnout |
Mladí kluci z druhé, tedy izraelské (osadnické), strany taky nesedí doma. Jen neoperují s kameny, nýbrž s kanystry benzínu a zkoušejí, jak rychle budou hořet palestinské olivové háje. Těžko říct, do jaké míry jim v tom jejich starší brání. Kluci jakoby potřebovali nepřítele. Myslím kluky všeobecně. Někde nepřítele postrádají, tak aspoň chodí v noci se spreji. Někdy zničí pár nových fasád, nedávno posprejovali celý vlak pražského metra. No napadlo by něco takového holky? Nebo čtyřicátníky?
Někdy si myslím, že do pětadvaceti, třiceti let by se měli chlapi pohybovat po světě jenom na vodítku. Jenže zkušenost s naším skorovlčákem mi napovídá, že by to taky nebylo jednoduché, protože mladý skorovlčák má větší sílu než já a smýká mnou. Zkušení pejskaři míní, že se věkem zklidní. No snad, ale už jsou mu skoro čtyři roky, což je něco, jako když je chlapovi osmadvacet, a pořád se to nelepší. Jinak je však náš pes velmi milý, přítulný a naprosto neagresivní. Teda aspoň pokud vím. Člověk ve skutečnosti nikdy neví, co udělá testosteron.
Všechno je v hlavě, nebo možná taky ne |
U mladých kluků spoléhám na lásku. Znám některé, co se od dvanácti let projevovali nerudně, ale pak přišla láska a oni roztáli jako máslo vytažené z ledničky. (Proto si je ty dívenky, později ženy, občas tzv. namažou na chleba.)
Ale vraťme se k těm nepřátelům. Doporučuji s nimi trochu pracovat. Například tak, že budeme nabízet nepřátele náhradní pro případ, že by ti skuteční došli, ale taky jako prevenci. Představuju si něco jako boxovací pytel, avšak třeba by se našlo ještě něco dalšího nebo účinnějšího. Návrhy vítám. Rozhodně je totiž potřeba něco vymyslet, než zas hoši provedou nějakou nepředloženost nebo výpad, který bychom odnesli všichni.
