Považuji se za kosmopolitu. Můj vztah k Česku a českému státu je poměrně vlažný. Národní hrdost je mi cizí. Třeba vítězství mých spoluobčanů ve všelijakých sportovních kláních jdou mimo mě. Národy vnímám jako umělý konstrukt z devatenáctého století.
Státy zase mají podle mě sklon oškubávat své občany na daních. Za takto získané peníze je navlékají do uniforem. Následně jim rozdají kvéry a posílají je střílet jiné chudáky, které v životě neviděli, a kteří jsou na tom stejně. Tento sklon v poslední době značně zesiluje.
Jednu věc, která se mi na Česku líbí, bych však přece jen našel. Je to ateismus. Naše země se pravidelně umísťuje na předních příčkách žebříčků počtu bezvěrců. V některých z nich vychází dokonce první.
Lidí, kteří nevěří v bohy, je u nás okolo tří čtvrtin. Toto vysoké procento bývá zvykem připisovat čtyřiceti letům komunismu. Letos v srpnu ovšem vyšel ve vědeckém časopise Nature Communications článek, podle nějž jde nejspíš o hlubší jev.
Je pod ním podepsaná skupina výzkumníků vedená Jörgem Stolzem z univerzity v Lausanne. Tvrdí, že přechod od náboženské k sekulární společnosti probíhá v různých kulturách a státních zřízeních až překvapivě podobně. Vědci srovnávali postoje občanů 111 zemí a teritorií. Zajímaly je rozdíly mezi dvěma věkovými skupinami: od osmnácti do čtyřiceti a čtyřicet plus.
Pomalu ale jistě
Odklon od náboženství podle vědců zabere několik generací. Probíhá ve třech fázích. Napřed se mladí lidé začnou méně účastnit bohoslužeb. Ve druhé fázi přikládají jejich děti či vnoučata náboženství menší význam ve svém osobním životě. Zůstávají však věřícími. Ve třetím kroku lidé přestávají vnímat sami sebe jako příslušníky náboženského společenství.
Jací jsou čeští muslimové: raději na sebe neupozorňují a konflikt v Gaze vnímají ideologicky |
Příklad země v prvním stadiu má být převážně muslimský Senegal. Podíl ateistů je v něm zanedbatelný. Naprostá většina jeho občanů se účastní bohoslužeb. Mezi lidmi nad čtyřicet let je to však 78 procent, zatímco v mladších ročnících o čtrnáct procent méně. Vesměs všichni Senegalci pořád považují náboženství za velmi důležité.
Ve druhém stadiu jsou podle vědců Spojené státy. Celkový počet věřících je v nich velmi vysoký, okolo sedmdesáti procent. Mezi lety 2010 a 2020 však o třináct procent klesl. Mladí Američané také chodí na bohoslužby méně než staří. Zároveň přikládají náboženství menší váhu. Najdeme mezi nimi i víc ateistů.
V posledním stadiu jsou země typu Dánska. Mezi jeho občany se k náboženství nehlásí 78 procent lidí. Mezi mladými Dány je o 26 procent víc ateistů než mezi starými.
Východní Evropa se vymyká
Popsaný typ přechodu předpověděl už v roce 2008 britský sociální vědec David Voas. Možná vám bude povědomý. Velmi podobně totiž probíhá i změna směrem od vysoké k nízké porodnosti. Proces by měl být univerzální. Týká se většiny světa. Původně křesťanské a buddhistické země jsou v něm však vesměs dál než muslimské nebo hinduistické. Existují i zajímavé výjimky.
V některých zemích východní Evropy došlo po pádu komunismu k rozkvětu náboženství. Velmi často úzce souvisí s nacionalizmem. Příklady mají být podle vědců Rusko, Ázerbájdžán, Moldavsko nebo Gruzie.
Spojitost českého ateismu s neblahými čtyřiceti lety ve stínu srpu a kladiva proto může být volnější, než si spousta lidí myslí. Systematický přechod od náboženství k ateizmu se nejspíš vyhnul také Izraeli.
Sám v bohy nevěřím. Ateismus považuji za důležitou součást svého vidění světa. Úbytek náboženství mě ale trochu mrzí. Znám hromadu věřících různých vyznání, jichž si vážím. O náboženství se zajímám. Rád čtu nejrůznější mýty a legendy.
V tomhle ohledu mě zaujala ještě jedna věc. Podle Českého rozhlasu u nás kvete moderní pohanství. Lidé se vracejí ke starým bohům, jimž hrozilo zapomenutí. V Česku najdete uctívače Ódina či Freyi, moderní druidy nebo příslušníky čarodějnického hnutí wicca. Nejvíc by mě na tom zajímaly divoké orgie, pokud se samozřejmě konají.
