I toto patří k jeho tématům. I to, že kritizuje lhostejnost a sobeckost Evropy. V lecčems má pravdu. Ostatně táhnoucí se migrační krize bez vyhlídky na změnu celkem očekávaně posiluje emoce jako lhostejnost či sobeckost. Ale je nutné takový apel „vyfutrovat“ rádoby historicky? „Středozemní moře, které po tisíciletí sbližovalo různé národy a vzdálené země, se nyní stalo ponurým hřbitovem bez náhrobků,“ řekl papež.
Zastavme ničení civilizace, vyzval papež při setkání s migranty na řeckém Lesbosu |
Ta věta by mohla být námětem pro seminárku středoškoláků. Milí studenti, vypracujte stručný přehled zásadních událostí ve Středomoří za poslední tisíce let. Z takového soupisu by nešlo vynechat toto: obranu Řeků před perskou invazí, punské války a zničení Kartága Římany, expanzi muslimů z Arábie do Španělska, tažení Turků zadržené až na Maltě, válku proti pirátům z Maghrebu, první, kterou USA vedly mimo své území, či krvavý rozpad osmanské říše.
Za první světové války se ve Středomoří skoro nebojovalo a za druhé světové jen okrajově. Co vám z toho vyplývá, milí studenti? Možná i to, že Středomoří se stalo zónou klidu právě ve chvíli, kdy ho ovládla ona „lhostejná a sobecká“ Evropa.
To shrnutí je samozřejmě nadsazené, tak jako papež nadsadil nostalgii po „tisíciletí sbližování národů“. Takové nadsázky lze pominout. Pomíjet by se ale nemělo něco jiného. Zejména fakt, že v 21. století se Středozemní moře stalo symbolem masové ilegální migrace a příčiny toho, proč lidé opouštějí své země, leží mimo Evropu. Pokud se veškerá odpovědnost hází jen na ni, jako by tu ožívala levicově pokrokářská verze Kiplingova „břemene bílého muže“. I kolonialismus se přece zaštiťoval odpovědností za osud jiných.
