Pryč jsou časy, kdy se britští speciálové připravovali na vylodění na nepřátelských plážích po vzoru Normandie 1944. Válka v 21. století bude rychlejší, vedená na delší vzdálenost a velmi pravděpodobně v ní nikdy nebude možné koncentrovat tak velké síly na jednom místě – zejména kvůli obrovskému technickému pokroku na poli naváděných raket a dělostřelectva, ke kterému v posledních dekádách došlo.
Jeden z praporů Commandos se od té doby speciálně vyčlenil pro operace při Severním pólu. Tito „arktičtí Commandos“ mají od předloňska základnu ve Skjoldu na severovýchodě Norska, kde zimní teploty klesají až k mínus 30 stupňům Celsia. Jejich úkolem je být připraveni k nasazení v řádu několika hodin.
 |
Za pomoci speciálního vybavení, mezi které patří rychlé motorové čluny, pásová vozidla Viking či sněžné skútry, Britové cvičí na válku v extrémních podmínkách. Součástí výcviku je lyžování, budování iglú i lov polární zvěře. O náročnosti této přípravy vypovídá své i fakt, že do Arktidy se před dvěma lety přijel podívat slavný dobrodruh a někdejší voják SAS Bear Grylls a s britskými speciály absolvoval mimo jiné skoky do ledové vody.
Třetí světová
Arktičtí Commandos mají operovat po boku norských spojenců, kteří mají základnu nedaleko. Z letiště v Bardufossu zase Brity podporují útočné helikoptéry Apache. V případě války má být hlavním úkolem celého uskupení bleskový přesun a likvidace nepřátelských odpališť raket a protiletecké obrany – tak, aby umožnili vzlétnout víceúčelovým letounům F-35.
Právě kolem možností přesunu ale teď vznikají nepříjemné otázky. Britské výsadkové lodi třídy Albion, které jsou pro takové úkoly primárně určeny, mají totiž podle nové labouristické vlády dosloužit už v březnu letošního roku. Pro transport Commandos sice mohou sloužit i letadlové lodi HMS Queen Elizabeth a HMS Prince of Wales, jejich primární úkol to ale není. Arktickým speciálům by se tak vcelku snadno mohlo stát, že se v rozhodující chvíli ocitnou bez podpory námořnictva, což by byla zásadní čára přes rozpočet.
Britové Arktidu považují za strategicky významné území. Z Norska dovážejí ropu a zemní plyn a za polárním kruhem se nachází také oblasti bohaté na minerály a čím dál tím významnější vzácné zeminy, ze kterých se vyrábí pokročilá elektronika.
Například nová kniha někdejšího velitele britských ozbrojených sil Davida Richardse a historika Juliana Lindleyho-Frenche The Retreat from Strategy začíná sporem o souostroví Špicberky. V tomto hypotetickém scénáři Moskva nejdříve vypoví Špicberskou dohodu z roku 1920, kterou se zavázala uznávat svrchovanost Norska nad souostrovím. NATO odpoví vysláním zesíleného kontingentu do Bardufossu, do kterého se z obav o eskalaci nezapojí německý Bundeswehr. Čína a Rusko následně „oslepí“ západní satelity a provedou obojživelný přepad Špicberk. Británie reaguje vysláním letadlových lodí a brzy se zapojují i Spojené státy. Začíná třetí světová válka.
