Že se nabídka jakéhosi výměnného obchodu chystá, signalizoval už nynější předseda PS Vlček, který se ve svém křesle cítí pohodlně a zároveň se o ně obává (pochopitelně, je to lidské). Podle něho mělo jít o obchod: za Paroubka v čele PS Klaus na Hradě. Paroubkovi nezbylo, než to dementovat.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Skutečná nabídka je tedy skromnější: pokud se ČSSD shodne s ODS na prioritách českého předsednictví v EU, začne se ČSSD hned po prezidentské volbě chovat k vládě vstřícněji, podpoří zákony, které se budou na české předsednictví vázat a přestane blokovat párování ve Sněmovně. Během českého předsednictví nevyvolá hlasování o důvěře vládě. A jakmile budou tyto „ideové“ otázky dohodnuty, mohou přijít na řadu otázky personální (tj. sociální demokraté ODS velkoryse dovolí, aby její poslanci zvolili Paroubka za předsedu PS).
Premiér Topolánek by musel být blázen, kdyby na takovou nabídku šel. Za prvé, ať je nynější předseda Sněmovny jakýkoli, chybí mu - už z jakéhosi citu pro povahu jeho funkce a vzhledem k relativní slabosti jeho pozice - divoká razance předsedy ČSSD; je schopen se chovat zdrženlivě. To je výhodné nejen pro vládní koalici, ale zcela obecně i pro českou politickou kulturu.
Za druhé, věrohodnost pánů Paroubka a Ratha, kteří v této lišácké slibotechně hrají hlavní roli, je zhruba stejná jako věrohodnost jejich dámského protějšku ve zmíněné pohádce. Oba staří lišáci se místopřísežně zavazují, že už nebudou trhat kuřata.
A za třetí a hlavně: pro spravedlnost je nejprve třeba říci, že ČSSD ve své agresivní a nenávistné politice jen navázala na to, co za Špidly provozovala Topolánkova ODS. Své protivníky ovšem hravě přetrumfla a v osobě dr. Ratha tuto politiku dovedla takřka k dokonalosti: Líp by to uměli už jen komunisté. Tento způsob opozice je ovšem natrvalo neudržitelný: pokud se včas nevykáže výsledky, okouká se, začne být „kontraproduktivní“ a pro veřejnost odpuzující. A pokud jde o výsledky, nemá se Paroubek zatím čím chlubit: nezabránil vzniku koaliční vlády, prohrál boj o reformu veřejných financí. Jestliže neuspěje ještě při volbě prezidenta, při schvalování rozpočtu a ve věci radarové základny, nezbude ČSSD než přemýšlet o skoncování s neúčelnou politikou – a ovšem taky s jejími nositeli.
Uvazovat se při takové vyhlídce k jakési opoziční smlouvě by bylo od ODS dosti nepochopitelné.
