Neuvěřitelné! Muchomůrky růžovky alias masáky ti lidé ještě loni s obavou obcházeli, letos se v té „nouzi“ šiknou. Záměna s muchomůrkou tygrovanou se stala přijatelnou mírou rizika, zvlášť když internety hlásí, že masák je dobře rozpoznatelný – a kromě toho si můžete stáhnout určovací aplikaci. Je tak dobře rozpoznatelný, že záměna přivede do českých nemocnic během sezony průměrně jednu zoufalou osobu denně.
Houby jako z pohádky. Jak na polévku z kotrče, poradí Jan Punčochář |
Letos prý přicházejí k duhu i jindy obávané pečárky nebo některé holubinky, takže se množí také počet kritických otrav muchomůrkou zelenou a jejími mutacemi.
Člověku se to zdá skoro nepravděpodobné, jenže vystřízliví, když dojde k otázce redaktorky, kterou zprvu považuje za humor. Totiž co rozhoduje o tom, zda z podhoubí vyroste houba jedlá, nebo jedovatá.
Zda to reprezentuje obecnou úroveň znalostí, bych si napsat netroufal. I některé koníčky by se ale měly provozovat na kompetentní úrovni, máme-li mluvit o jakési kultuře.
Tristní přirovnání používá soused mykolog. (Mykolog se pozná, když nosí houby z lesa celý rok, nožce říká třeň a to, co považujete za svinstvo v košíku, jsou kousky podhoubí, které pak doma zkoumá.) Tento soused srovnává houbaře s cykloturisty. Považuje se za vcelku normální, že ti své bicykly a technologické vychytávky obhospodařují s vášní až obsesivní, že i největší ignoranti si před výletem opatří aspoň mapu do mobilu a někdy i naplánují trasu. Průměrný český houbař podle pana mykologa ale degeneroval, asi jako by cykloturista trávil víkendy tím, že ukradne plečku před nádražím a svalí se s ní na prvním pankejtu. Za vcelku normální se bohužel považuje míra znalostí vyjádřená pravidlem: domů se nosí jen ty s rourkama a, dobrá, sem tam liška.
Houby zaplavují české lesy. Všechna jejich tajemství ale lidstvo zatím neodhalilo |
Možná pan soused nasazuje kapku přísná kritéria, ale má také příběh hřibu borového. Ten je už několik let na seznamu druhů, které bez trochy lidského respektu živoří. Dílem jsme ho otrávili kyselými dešti, dílem jsme ho snědli. Není sice zatím chráněný, ale nalézá se v kategorii zranitelných – podobně jako žralok bílý, slon africký, gepard nebo koala.
Pokutu za sebrání populárního borováka nikdo nedostane, přesto by měl slušný sběrač nechat houbu houbou a leda o ní napsat mykologům. Kolik houbařů o tom ale ví? Tipoval jsem dvacet procent. Soused mykolog to namátkově testuje řadu let. „Každý desátý, ale o prázdninách... O prázdninách jeden z padesáti.“
