Nejde jen o dočasnou záležitost, Praha si nelichotivou pozici – v poměru výše mezd a cen nových bytů – udržuje mezi nejdražší evropskými městy dlouhodobě. Pro srovnání v „nejlevnějším“ Turíně či dánském Odense potřebuje zájemce o byt jen necelých pět platů.
Prodej bytů v Praze láme rekordy. A zdražování stále není u konce |
Jednoznačně se ukazuje, že dostupnost vlastního bydlení zůstává v Česku nadále špatná, a bohužel na změnu to zatím nevypadá.
Vlastní bydlení se tak vzdaluje stále větší části obyvatel, což však platí i o dostupnosti kvalitního nájemního bydlení. Jen v Praze podle některých odhadů chybí kolem 45 tisíc bytů, v celém Česku pak zhruba 150 tisíc.
Bydlíte v nájmu, nebo ve vlastním?
Namísto cílených reforem, které by uvolnily výstavbu tam, kde lidé chtějí žít, jsme svědky roztříštěné politiky, přebujelé regulace a zablokovaného systému plánování.
Nejen Praha, ale celá republika
Již dlouho se hovoří v Česku o nutnosti řešení bytové krize. Ta zde ale není následkem jednoho pochybení nebo dočasného ekonomického výkyvu. Jak nedávno podotkli zástupci Svazu podnikatelů ve stavebnictví a Asociace developerů, jde o výsledek „dlouhodobého podcenění role výstavby, roztříštěnosti legislativy, zbytnělé regulace, nepružného plánování a nedostatečného napojení státu jako koordinátora a umožňovatele“.
Vytáhnou nás z bytové nouze husákovské králíkárny? Patrně, ani Spolu neslibuje nic lepšího |
V tomto směru nejde jen o metropoli, kde je možná situace nejhorší, ale o celou republiku. Ceny rostou, protože nabídka stagnuje, neboť vázne výstavba. Ostatně, podle zmíněných institucí jen počet norem ve stavebnictví vzrostl ze zhruba tisícovky na více než desetinásobek, což v řadě případů způsobuje, že si některé normy protiřečí, nebo je nelze zároveň splnit. Studie poradenské společnosti McKinsey prokázala, že jen zjednodušení a modernizace norem může snížit náklady na výstavbu až o 15 až 20 procent.
Bydlení je i jedním z témat současné předvolební kampaně, nicméně toto téma by se dalo spíše popsat jako předvolební mýtus. Ať už jde o slibovanou výstavbu sociálních bytů, regulaci investičních bytů nebo evidenci prázdných bytů, které by mohly být obsazeny. Od politiků přišel v uplynulých letech bezpočet slibů, jak počty bydlení (a zejména cenově přijatelného) navýšit, reálně se však příliš nezměnilo.
Strategická priorita státu
Termín krize bydlení se sice v našich slovnících ustálil, ale možná se ani nečeká, že by tuto krizi někdo vyřešil. Bydlení zkrátka není natolik veřejným zájmem, aby se politici snažili najít skutečně reálné řešení. Nemluvě o „slavné“ zpackané digitalizaci stavebního řízení, která zůstává jako memento od minulých parlamentních voleb.
Jak zařídit dostupné bydlení? SPOLU chce zmírnit hlukové limity a využít brownfieldy |
Přitom minimálně prvotní fáze řešení by mohla spočívat ve zjednodušení pravidel pro výstavbu, čímž by rozhodně klesly náklady na výstavbu bytu. Zároveň by to znamenalo i určité zrychlení, čemuž by mohla pomoci i další opatření, jež by zkrátila čas od samotného zahájení stavebního projektu po jeho provedení. A nemělo by se zapomínat na podporu obcí, bez jejichž pomoci nemůže výstavba fungovat.
Bytová politika by měla být jednou ze strategických priorit státu bez ohledu na stranickou příslušnost, protože bydlení je a vždy bude základní lidskou potřebou. Bohužel se obávám, že tomu tak vbrzku nebude. A pochybuji, že bytovou krizi u nás vyřeší demografie, znamenající stárnutí a ubývání obyvatelstva…
