To je o něco méně, než o kolik rezidenční nemovitosti v Česku v průměru zdražovaly v uplynulých deseti letech – podle Eurostatu průměrně asi o devět procent ročně. Je to ale jen slabá náplast na palčivou bolest nemovitostní drahoty.
Kdo teskní po komunismu, většinou se mýlí. Za průměrnou mzdu si dnes vskutku nekupujeme méně másla nebo vajec než v roce 1989. Naopak, i přes mediálně tolik přetřásanou současnou nebývalou drahotu obou položek si jich můžeme dopřát více. To však není případ bydlení.
Vždyť v loňském roce v metropoli Praze průměrná výše nájemného za metr čtvereční bytu poskočila k úrovni 370 korun, a poprvé tak překonala průměrný nájem roku 1989, necelých 360 Kčs – ovšem tehdy průměrný nájem nikoli za metr, nýbrž za celý byt!
Za průměrnou pražskou měsíční mzdu lze tedy dnes pořídit 2,5 průměrného měsíčního nájmu v metropoli, přičemž roku 1989 člověk za běžnou pražskou výplatu té doby pořídil hned více než devět měsíčních nájmů průměrného pražského bytu.
Banky poskytly loni hypotéky za 275 miliard korun. Úrokové sazby pokračují v poklesu![]() |
Čím je země bohatší, tím větší podíl svého pravidelného příjmu dává obyvatelstvo třeba právě na bydlení, zatímco podíl výdajů na potraviny se snižuje. Takže to, že si Češi postupně mohou dopřát za průměrnou mzdu více másla nebo vajec, je vlastně samozřejmost. Stejně jako to, že byty i nájmy jsou dražší a dražší a že jejich cenovému růstu prostě vzestup běžných mezd nestačí.
Hlavním důvodem, proč byty i nájmy zdražují dlouhodobě rychleji, než jak rostou mzdy, je trvalý převis poptávky nad nabídkou, který je patrný zejména ve městech. Nejde přitom jen o poptávku po vlastní střeše nad hlavou, leč i poptávku investiční. Ba spekulativní.
Bydlíte ve svém, nebo v nájmu?
Sílu poptávky umocňuje trendový růst hypotečního trhu, který do nemovitostí přilévá nové peníze. Přilévá oleje do již tak pořádně rozdělaného ohně. Výsledkem je přehřívání, které pak ČNB vyčíslí jako ono zmíněné asi 60procentní nadhodnocení. Jen loni banky a stavební spořitelny přilily do nemovitostního trhu dalších přibližně 230 miliard korun, meziročně asi o 80 procent více. Takový byl objem nově poskytnutých hypoték, tedy bez refinancování čili nahrazování jedné hypotéky jinou.
Nižší úrok? Paní Columbová
Zájem o hypotéky bude silný i letos. Proč by neměl být? Úrokové sazby hypoték dále poklesnou, byť spíše jen mírně, přičemž lidem dále porostou reálné mzdy. Navíc uvidí, že nemovitosti dál zdražují. Čekání na výrazně nižší úročení hypoték může být čekáním na paní Columbovou. Což si zjevně už loni uvědomovalo stále více lidí.
Takže takový čekající nakonec může za pár let shledat, že hypotéky sice moc nezlevnily, zato ale dále znatelně podražily nemovitosti. I přes relativní nevýhodnost nových hypoték současnosti tak tento byznys – z hlediska tuzemských bank vlastně strojek na peníze – kvete.
Přitom kdo si dnes bere třicetiletou průměrně úročenou hypotéku ve výši čtyř milionů korun, bude měsíčně splácet 21 tisíc korun. Což je v blízkosti současné průměrné výše hypoteční splátky. Pokud by nynější sazba takové hypotéky přetrvala po celých oněch třicet let, žadatel čtyřmilionovou půjčku nakonec přeplatí takřka jednou tolik, celkově totiž bance i s úroky „vrátí“ takřka 7,6 milionu korun.
Objem hypoték v říjnu stoupl o devět procent. Úrokové sazby se dál snižují![]() |
Hypotéky jsou nejen milovaným produktem bank a klíčovým zdrojem rostoucích cen nemovitostí, jež tak tedy může zchladit jen pořádná, v tuto chvíli zatím stále jen málo pravděpodobná těžká krize české ekonomiky, doprovázená výrazným vzestupem míry nezaměstnanosti do dvouciferného pásma. Hypotéky jsou také klíčovým ukazatelem rychlého bohatnutí Čechů. Tedy ne všech, ale většiny ano.
Vždyť roku 2013 měl průměrný Čech majetek v hodnotě zhruba 246 000 korun. V roce 2023 už to bylo takřka 766 000 korun, plyne z dat pojišťovny Allianz. V uplynulých deseti letech tedy Češi – včetně nemluvňat – zbohatli v průměru o 520 000 korun. Pokud ovšem zohledníme zhruba 50procentní inflaci, jež v daných deseti letech nastala, zbohatl průměrný Čech „pouze“ o 407 000 korun. Protože zmíněných 766 000 korun odpovídá v cenách roku 2013 necelým 653 000 korunám.
Čisté bohatství představuje souhrn movitého a nemovitého majetku, od něhož jsou odečteny dluhy, přičemž výsledek je rozpočten na všechny obyvatele ČR. Klíčovou roli v nárůstu bohatství Čechů hraje právě vzestup cen nemovitostí, poháněný hypotékami. Vzhledem k tomu, že ve vlastní nemovitosti bydlí v Česku zhruba 80 procent populace, růstem cen nemovitostí bohatne vskutku výrazná většina Čechů.
A zatímco čisté bohatství průměrného Čecha tedy vzrostlo z přibližně 246 000 na 766 000 korun, čili o zhruba 211 procent, čisté bohatství průměrného Slováka pouze přibližně o 72 procent, ze 128 000 na 220 000 korun. Reálně, po zohlednění inflace, pak Čech zbohatl asi o 160 procent, zatímco Slovák jen o nějakých 30 procent.
Slovákům k výraznějšímu růstu bohatství nepomohlo ani členství v eurozóně, které, jak se kdysi věřilo, mělo zvyšovat důvěru mezinárodních investorů a usnadňovat příliv zahraničního kapitálu, který by podnítil růst mezd či růst cen nemovitostí. Oboje by pak mohlo přispět k rychlejšímu růstu bohatství průměrného Slováka. Místo toho ale dané fenomény pozorujeme ve vyšší míře v „korunovém“ Česku.