Prymula: Při obcházení karantény přijde úplný zákaz vycházení, na dva týdny by bylo Česko ‚úplně umrtveno’ |
Nebyli bychom v Čechách, aby se okamžitě nezačaly ozývat hlasy všeználků a bojovníků za politický kapitál pod praporem lidských práv naznačující nutnost přezkumu opatření vlády Ústavním soudem a dokonce při vzkříšení testu proporcionality. Nejspíš jim nevadí, že vláda rozhoduje o střetu dotčených základních práv, a to platí před závorkou, ve stavu nouze, a tak říkajíc za pochodu. Jinými slovy, vláda rozhoduje tady a teď bez znalostí skutečností, které teprve vyjdou najevo anebo i s podceněním či přeceněním některých známých skutečností, které zpětně třeba i nepotvrdí nebo zpochybní některá opatření přijatá vládou.
Aby toho nebylo málo, senátoři zase mají plno řečí kolem postupů v souladu s právním řádem, když premiér nesvolal „včas“ Ústřední krizový štáb. Zřejmě také přehlédli kritiku určenou české vládě, která přišla z Bruselu ústy von der Leyenové o předčasnosti přijímaných opatření (uzavření hranic). Není od věci zdůraznit, že v dnešních dnech již byla kritika odvolána a Brusel vyzývá k následování opatření přijatých českou vládou, tj. uzavření hranic s několikadenním odstupem. Jestli tedy česká vláda koná nebo nekoná včas, je věc názoru.
Soud bude řešit návrh na zrušení vyhlášení nouzového stavu, prý nesplňuje požadavky ústavního zákona |
Osobně mám za to, že v době stavu nouze a ohrožení na životech a zdraví občanů je důležité, aby byla přijímána opatření řešící situaci, a včasnost svolání Ústředního krizového štábu zůstává jen v hypotetické rovině. Stručně řečeno, není důležité, kdo situaci v ohrožení na životech a zdraví konal (zda vláda nebo Ústřední krizový štáb), ale že bylo konáno, zejména vezme-li se v úvahu, že premiér měl k dispozici nejen svého ministra zdravotnictví Vojtěcha Adama, ale také jeho náměstka prof. Romana Prymulu, odborníka na slovo vzatého a nikým nezpochybňovaného. Tuhle senátorskou bouři ve sklenici vody nesdílím a žasnu, že senát, jehož jsem zastánkyní, takto riskuje svojí důvěryhodnost.
Určitě by byla za dané situace namístě podpora vládě, či jednotnost ústavních činitelů, jak zdůrazňoval senátor Pavel Fischer, protože jde také o to, že to co někteří senátoři premiérovi vytýkají jako projev sebestřednosti, mohou občané chápat a mnozí také chápou, jako převzetí odpovědnosti v těžkých chvílích národa souvisejících s bezprecedentní situací. To, že se senátoři zakopávají v opozičních zákopech, a to i za použití osobních útoků kontrastuje se všemi těmi, kteří přiložili ruku k dílu, ať už šitím nedostatkových roušek nebo dodávkami teplého jídla mužům zákona a prokázali, že u nás občanská společnost přese všechno žije.
