Jeho integrální částí není jako dosud snaha o rozšiřování volného obchodu, ale cla, která mají vyrovnávat obchodní schodky mezi jednotlivými zeměmi nebo jsou využívány jako nástroj k dosažení politických cílů. V centru mají přitom být Spojené státy, které vnucují nové celní sazby ostatním a silou je k nim tlačí. A z toho má vyjít silná Amerika. Jenže výsledkem může být dlouhodobě i pravý opak.
Ať si dává pozor na jazyk, napsal Trump o Medveděvovi. Ten kontroval |
Na první pohled to vypadá, že Trump ve svém plánu uspěl. Právě Evropa, jako silný obchodní blok, se mu mohla postavit, obhajovat volný obchod, jít s ním do celní války a inspirovat tak k odporu ostatní. Jenže evropské země nakonec přijaly to, že budou platit za vývoz do USA patnáctiprocentní clo, zatímco americký vývoz do Evropy bude bezcelní, a umožnily tak Trumpovi vítězství a posílily jeho pozici. Je přitom nutno podotknout, že k tomu Evropané měli dobré důvody.
Všechno může být jinak
Odpor by vedl k celní a obchodní válce a není jisté, že by Trump ustoupil. Celní válka by se mohla rozšířit dál, ochromit mezinárodní obchod a vést k rozsáhlé hospodářské krizi. Z toho mají politici v Evropské unii strach. V paměti Evropanů totiž je, že velká hospodářská krize přispěla ve třicátých letech minulého století k nástupu fašismu a následně k druhé světové válce.
Zároveň se Evropa obává, že Trump stáhne americké vojáky z Evropy a nechá ji na pospas Rusku. Trump tím vyhrožoval, pokud země NATO nezvýší zbrojní výdaje, a v Trumpově hnutí MAGA (Make America Great Again) jsou proudy, které to prosazují i nadále. A vypadá to, že sílí.
Vůči sankcím už jsme imunní, reaguje Kreml na Trumpovy hrozby |
Evropané teď doufají, že za pár dní bude celý problém za nimi, Trumpovi vyjednavači finalizují novou obchodní smlouvu s Evropskou unií stejně jako s dalšími zeměmi a pojede se dál. Byznys získá stabilitu a jistotu, protože právě nejistota mu nejvíce škodí, a nová cla se „usadí“ ve světové ekonomice. Předpokládají, že Trump bude uspokojen a on sám zase předpokládá, že získá podstatné peníze do amerického rozpočtu a tímto vystupováním z pozice síly zvýší moc Spojených států. Ani jedno ovšem nemusí být pravda.
Směřujeme totiž sice k nové rovnováze či novému systému v mezinárodních vztazích, ale ten zřejmě nesplní tyto naděje a bude dlouhodobě velmi nestabilní. Nestabilita je v něm totiž zakódována. Už to, co je v dohodě, kterou uzavřeli Trump a von der Leyenová, není jasné – jednak šlo o dohodu ústní a jednak možná záměrně nechává mnohé věci viset ve vzduchu.
Navíc jde o dohodu, kterou uzavírá a mění americký prezident, nikoliv americký Kongres, a tak ji bude moci jakákoliv americká výkonná moc změnit. Pokud jde o vojenskou ochranu Evropy, tu Trump stále zpochybňuje a plánuje zřejmě stažení podstatné části amerických vojáků z Evropy.
Spojenectví založené na tvrdé síle
Jenže to, že Trump s Evropou i ostatními „vyběhl“, neznamená, že posílil Ameriku. Svým způsobem právě naopak, reálně ji oslabil. Jak je to možné? Pěkně to nedávno, tedy ještě před uzavřením současné dohody, popsali v prestižním časopise Foreign Affairs Robert O. Keohane a Joseph S. Nye (tento nestor americké politické vědy ještě před publikováním článku zemřel), podle nichž Trump dokonce ukončil „dlouhé americké století“.
Všímají si toho, že podle nich obchodní schodky nemusí být zdroje slabosti, ale zdroje síly, protože ostatní závisí na americké kupní síle a tak vlastně i na dobrém stavu americké ekonomiky. Toho si všiml i Trump. Jenže to podle nich používá špatným způsobem. Ztrácí zbytečně tuto sílu, směřuje ke stavu slabší Ameriky a nahrazuje dosud působící „měkkou sílu“ Spojených států, tedy její kulturní, politickou a ekonomickou přitažlivost, silou tvrdou, tedy výhrůžkami ekonomickým násilím či předáním spojenců nepříteli. Jenže spojenectví založená na tvrdé síle jsou slabší a méně trvalá.
Za deset dní zavedeme cla, pohrozil Trump Rusku kvůli válce na Ukrajině |
Keohane a Nye připomínají slova norského historika Geira Lundestada, že za studené války Sovětský svaz vytvořil své impérium silou, zatímco Spojené státy vybudovaly „impérium na pozvání“. Zatímco Sovětský svaz musel proti svým vazalům zasahovat silou, Washington postupně tento přístup opustil, protože se mu do „impéria“ země dobrovolně hlásily. Sovětské impérium se zhroutilo, Spojené státy jako dominantní velmoc zůstaly.
Když se nad tím zamyslíme, nový americký systém držený silou se může ukázat podobně nestabilní. Už jen to, že nové obchodní uspořádání prosazované Trumpem považují politici i obyvatelé mnoha zemí za nespravedlivé a že Trumpovu politiku považují za nepřátelskou, povede ke snaze je změnit a ukončit americkou dominanci, zvláště pokud už nebude jejich prosperita tak těsně svázána s prosperitou Spojených států.
