Jeden by si mohl ruku vypsat a ústa vymluvit při vznášení argumentů, aby už se konečně začalo něco měnit v přístupu vlády národní i té bruselské, tedy Evropské komise, v tak základních potřebách, jakými jsou ceny energií. Ty následně určují životní úroveň populace v rámci světových regionů či států.
Tvrdé období „inkvizice“, které se zjednodušeně řečeno dalo charakterizovat slovy, že toto je naše boží pravda a může to být jedině tak, jinak jste kacíři, už naštěstí skončilo. Neúprosná realita života, měřená mimo jiné drahotou základních statků, ho proměnila v trochu umírněnější proud. K přijatelnému stavu má ale pořád dost daleko.
Vstříc zlaté éře uhlí. Evropa se chystá odstavovat uhelné elektrárny i přesto, že tím světové klima nezachrání |
Proč se nám elity, nejen ty politické, neustále snaží vnucovat svá řešení, když je už celé roky evidentní, že jejich postupy, tak jak jsou nastaveny, nefungují? Tedy ve zkratce: zrušme hned a rychle vše fosilní, postavme za ně zdroje ryze obnovitelné, s čerstvým přimhouřením oka k jádru – a bude líp! K cíli trvale cenově dostupné elektřiny, tepla či pohonných hmot to ale vést nemůže.
Pravda, žít se bez toho určitě dá, ale Evropa 21. století zpátky na rozvojovou úroveň zemí třetího světa nechce. Na to se ani nikoho nemusíte ptát. Byť vzdejme pofiderní „čest“ hrstce ideových revolucionářů.
Když odhlédneme od zájmu kapitálu (a obrovské už investované prostředky určitě svoji roli hrají), tak dalším možným vysvětlením jsou snad už jen nadměrné sebevědomí, leckdy až arogance, a přesvědčení o vlastní mesiášské úloze při proměně světa. Snad aby do skály bylo vytesáno, v knihách zapsáno a v archivech uloženo, že ten či onen se zasloužil o stát a blaho jeho lidí…
Jenže tudy cesta při pohledu do statistik zřejmě také nepovede. Podle Eurostatu zaplatili Češi v prvním pololetí roku 2024 při přepočtu na kupní sílu za jednu kilowatthodinu elektřiny 42 centů. A skončili tím v Evropě bezpečně poslední, když předposlední Kypr byl levnější o 15 procent! Evropský cenový průměr byl dokonce o celou třetinu nižší.
Normální člověk se pořád ptá, jak je to možné, když přece vyrábíme jednu z nejlevnějších „elektrik“ v Evropě? Odpověď není jednoduchá, má asi více rovin. Ano vyrábíme, ale prodává se podle jiných evropských pravidel, kde nejvyšší cenová nabídka táhne vše, takže i když by se všichni ve společnosti ČEZ a dalších elektrárenských entitách v Česku rozkrájeli a snižovali ještě více výrobní ceny, evropská energetická burza nám vodu ve víno promění. Tedy co se týká ceny na pultu, nikoli kvality nápoje.
V Česku startuje sdílení, elektřinu půjde posílat z chalupy do městského bytu |
Jak má potom ten samý člověk vnímat prohlášení nového českého eurokomisaře a bývalého ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely na serveru iDNES.cz: „Podařilo se nám také rekordně nastartovat rozvoj levných obnovitelných zdrojů energie.“ Nebo: „Velké výzvy, kterým jsme čelili, jsme zvládli mnohem lépe, než jsme mohli očekávat.“ Ti slušnější si při pohledu na tabulku Eurostatu poklepou na čelo a hořce polknou. Ti méně slušní bezbožně zaklejí…
Půjdeme-li o úroveň výš, přímo do Evropské komise, zjistíme, že se vlastně není od čeho odchylovat. Tam vládne přesvědčení, že je potřeba vytrvat v greendealovém úsilí a již se blíží doba, kdy budeme odměněni a vytřeme Číně i USA zrak. Jen škarohlídi přece poukazují na hromadný úprk nejen německého průmyslu mimo energeticky cenově nepřijatelné hranice Evropské unie.
Jak glosoval v červenci český ministr vnitra Vít Rakušan znovuzvolení Ursuly von der Leyenové do čela Evropské komise: „Jsem rád, že rozhodující vliv bude v EU mít racionální, konstruktivní politika, kterou představuje jak staronová šéfka Komise, tak i politické proudy, jež tvoří většinu v Evropském parlamentu.“ To opravdu myslíte vážně?
