Po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu se česká vláda rozhodla svým usnesením z 25. února 2022 bojovat proti dezinformacím působícím proti zájmu České republiky. „Vláda vyzývá všechny relevantní subjekty k přijetí potřebných opatření vedoucích k zamezení šíření nepravdivých a zavádějících informací v kybernetickém prostoru, které slouží k manipulování obyvatelstva České republiky směrem k ospravedlnění a schvalování aktuální ruské vojenské agrese vůči Ukrajině.“
Správce české domény CZ.NIC následně zablokoval osm webů na tři měsíce a další přístup na stránky zablokovali též mobilní operátoři.
Nechoď, Vašku, s pány na led
Odůvodnění vypnutí přímo odkazuje na usnesení vlády a navíc se provozovatelé obrátili ještě před samotným vypnutím stránek na dva ministry, ministra vnitra Víta Rakušana a ministra průmyslu Jozefa Síkelu.
V dopise formulovali obavu, zda by neporušili síťovou neutralitu. Obratem dostali od obou ministrů téměř totožnou odpověď. V ní potvrzují „domněnku“, že vypnutí je „v zájmu obrany národní bezpečnosti nutné a nelze ho považovat za porušení pravidel síťové neutrality“.
Neopodstatněné, zamítl Ústavní soud stížnost na blokaci dezinformačních webů |
Jako ujištění dopisy obsahují ještě věty: „Samotné nařízení o síťové neutralitě obsahuje výjimky, které jsou aplikovatelné na tuto mimořádnou situaci. Jednou z těchto výjimek je i možnost blokovat přístup ke konkrétnímu obsahu, aplikacím nebo službám v případě, že se opatření týká veřejné bezpečnosti a je v souladu s právními předpisy na národní a mezinárodní úrovni.
Osobně považuji Vojenským zpravodajstvím vyžádané opatření za výjimečné a mimořádné, nicméně v dané situaci za plně oprávněné a nutné.“ Právní argumenty obou ministrů zjevně formulovala jedna osoba, neboť jsou pasáže v obou dopisech téměř totožné.
Zdá-li se vám postoj státu jasný a autoritativní, mýlíte se, podle verdiktu tuzemských soudů jednali provozovatelé o své újmě a v žádném případě nelze mluvit o nezákonném zásahu státního orgánu. Říká to Městský soud v Praze, jehož výrok potvrdil Nejvyšší správní soud a následně Ústavní soud. Naposledy i štrasburský soud pro lidská práva.
Takže stát je nevinný a všechny nepříjemnosti si má slíznout soukromník, který chtěl státu vyhovět. Proč se člověku vybaví Havlíčkův epigram: Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme.
Mrtvý brouk na úřadu vlády
Na tuhle cenzorskou epizodu lze nahlížet z několika pohledů. Stát se za zcela mimořádné situace uchýlil k mimořádnému kroku, který neměl právní oporu a alibisticky se zachovaly jedině soudy. To by mohla být pravda, za podmínky, že se vláda po tomto nezdaru pustila do formulace jasně zákonem vymezených podmínek uzavírání webů, které by bylo přezkoumatelné a právně čisté.
To, že vláda dělá mrtvého brouka a ústy premiéra se dokonce vyjadřuje ve smyslu, že to byla soukromá iniciativa providerů, napovídá, že příště vláda s něčím takovým narazí.
Zezelená justice? Vláda si v právním státě nesmí dělat, co chce |
Druhý pohled říká, že jsme se dopracovali k pozitivnímu zjištění, že cenzura, která probíhá v této posloupnosti: Národní centrum kybernetických operací vyrobí dle neznámých kritérií seznam „závadových“ webů, vláda jej schválí a na její pokyn je provideři zavřou, je neopakovatelná, protože se odehrává mimo zákon.
Třetí pohled říká, že stát utrpěl další reputační ztrátu, a že jich bylo od dob covidu nepočítaně. Poučka by mohla znít: Až vás bude nějaké ministerstvo ujišťovat, že máte na základě vládního usnesení něco udělat, protože na ministerstvu se někdo domnívá, že to je v pořádku, nevěřte mu a vykašlete se na ně. Ministerstvo ani vláda vám nepomohou, až se jejich vinou dostanete do průšvihu.
Až uslyšíme něco o odpovědné vládě premiéra Fialy, nezaškodí si tuhle epizodu připomenout.
