Česká politika trpí absencí šlechty

Kdybych byl Angličan, který již dlouho sleduje českou společnost a někdo se mne zeptal co nejvíce u Čechů postrádám, odpověděl bych: Noblesa. Ta záplava vulgárního plebejství ve veřejném životě. Podle mého názoru nám chybí šlechta, tedy ono šlechtictví ducha. Jsem přesvědčen, že jednu věc nemůžeme velké části žijících příslušníků jejího stavu upřít, a tou je výchova k rytířskosti a džentlmentsví. Česká šlechta, ačkoliv její postupná likvidace, byť jen ekonomická, začala již při vzniku Československé republiky, v době jejího ohrožení  v letech 1938-39, se zachovala v převážné většině vzorně a postavila se na její obranu. Definitivně jsme se s lidmi  tzv. modré krve " vypořádali" po roce 1948. Dnes pociťuji její absenci především v politice. Vždyť z toho co kolem sebe vidíme, ze všech těch kauz, které rostou jako houby po dešti, kouká sláma z bot a kňučí plebejská malost. Fotografie 2 občanů Trokavce v LN (19.3.)v tričkách s husitským kalichem je takovou malou ukázkou. Aby nebylo omylu, nevyčítám obyvatelům Trokavce jejich odmítavý postoj k radarové základně. Mají na něj právo.Ale spojovat svůj postoj se "statečností husitů" je podle mne poněkud málo vkusné, právě tak jako ono " Nejsme zrádci".Co  tím chtěli ukázat, bůch suď. Proč otevřeně neřeknou : Ano máme strach. To by bylo čestné a lidsky pochopitelné . Potřebujeme více Schwazenbergů jako vzory.