V posledních třiceti letech jsme měli několik firem, které byly velkým symbolem nefunkčnosti. Společné měly ve svém názvu adjektivum „český“ a vždy se jednalo o státní monopol. Prvním takovým symbolem byl Český Telecom, který skončil cestou liberalizace telekomunikačního trhu a privatizace. Druhé byly České dráhy, které dokázaly přežít a nepěkné pověsti se alespoň zčásti zbavit. Nyní se na takové pozici usadila Česká pošta.
Česká pošta od února zdražuje posílání dopisů i peněžní poukázky![]() |
Přitom v době, kdy obě výše zmíněné firmy trpěly zásadními potížemi, Česká pošta fungovala v zásadě dobře. Listovní zásilka v běžné ceně bývala po republice doručována do druhého dne, a to jako základní služba. Do Londýna to dopisům trvalo tři dny. Dnes je běžné, že pohlednice z Harrachova do Prahy jde týden a z Prahy do Londýna i dva týdny.
Spolehlivý jako pošta
Pokud si vezmeme mnoha lidmi zatracovaná asijská elektronická tržiště, například Aliexpress, cesta zboží přes půl světa ze skladu uprostřed čínské provincie do českého Mošnova včetně proclení v Číně a Holandsku trvá pět dní. Cesta téhož balíčku z Mošnova do Prahy potom dalších sedm dní. A řeč není o předvánočním období. To polské Allegro doručuje z jakéhokoliv místa Polska do Prahy do třetího dne. Za 60 korun bez ohledu na to, zda jde o jednu knihu, nebo balík vážící šest a více kilo. Evidentně i dnes lze doručovat tak rychle, jako to Česká pošta uměla ještě možná tak před patnácti lety.
Její úpadek je zřejmý. Nespočívá ale zdaleka v délce doručování anebo ceně. Česká pošta už bohužel není ani symbolem spolehlivosti, jakým poštovní služby bývaly vždy v dějinách a které ať už samy, anebo jejich zřizovatelé stavěli na odiv jako doklad funkčnosti a efektivity veřejných služeb, potažmo celého státu.
Česká pošta zavřela další kamenné pobočky, testuje místo nich dodávky. Na jaké problémy naráží zkušební provoz?![]() |
Doručovány jsou totiž vedle soukromých zásilek také úřední dokumenty včetně nejrůznějších výzev, rozhodnutí, výměrů apod. K nim stát zavedl z důvodů proveditelnosti právních procesů takzvanou fikci doručení. Tedy není-li adresát zastižen, je mu zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a po určité době se zásilka má za doručenou se všemi právními důsledky, jako je například právní moc rozhodnutí a následně jeho vykonatelnost. S podobnými důsledky se počítá i v soukromoprávních vztazích.
K tomu všemu je ale potřeba, aby poštovní služba fungovala. Česká pošta však prošla zvláštním vývojem. Ten by se dal na základě osobních dlouhodobých a opakovaných zkušeností rozdělit do několika fází.
V prvé fázi se pošta pokoušela zásilku doručit. V případě nezastižení adresáta zanechala oznámení o uložení zásilky. Časem nastoupila druhá fáze, kdy se pošta přestala pokoušet adresáta zastihnout, například zazvonit. Při náhodném setkání ale doručovatel měl zásilku u sebe a vydal ji. Poté v rámci třetí fáze se pošta přestala pokoušet doručovat, vhazovala rovnou oznámení o nezastižení adresáta. Následně nastoupila nová praxe, charakterizující čtvrtou fázi, kdy pošta ne vždy zanechala oznámení o zásilce, ale na přepážce bylo možné získat informaci, zda se tam nějaká nedoručená zásilka nenachází. Nyní jsme došli k tomu, že zaměstnanec České pošty na přepážce odmítá v počítači před sebou zkontrolovat, zda něco nečeká na doručení.
Mobilní Česká pošta nepřijela, starostové obcí ji nenechali zaparkovat. Bojí se zavření poboček![]() |
Zatím jsme nedošli do šesté vývojové fáze, kdy patrně bude odmítáno vydání zásilky vůbec. Prozatím dotyčného zaměstnance přesvědčila informace z aplikace samotné České pošty, že se doporučený dopis skutečně nachází někde v dotyčné budově. Jak je zřejmé, přestává bohužel fungovat rada jednoho zkušeného kolegy, který se preventivně každý týden zastaví na poště, zda tam pro něj neuvázlo něco, o čem by nebyl informován.
Se spravedlností na štíru
Tato situace je ale nejenom nepříjemná, ale také hluboce právně problematická. V podmínkách fikce doručení a pokračujícího úpadku České pošty je namístě otázka, jestli ještě můžeme mluvit o splnění podmínek pro zajištění spravedlivého procesu, který je každému garantován naším ústavním pořádkem. Tedy formálně. Prakticky je to zjevně stále složitější otázka. A vše je o to horší, že na všech stranách narážíme na stát. Je to stát, který do právních předpisů vložil institut fikce doručení, stát, který z něj vyvozuje důsledky, ale také stát, který není schopen garantovat doručení zásilky. Česká pošta je totiž státní podnik.
Proto by se stát k celé situaci měl postavit čelem. A buď zajistit základní funkčnost svého významného podniku, anebo do doby nalezení jiného řešení přinejmenším pozastavit platnost fikce doručení.