Cílem je samozřejmě ušetřit, což je naprosto legitimní záměr, stejně jako snahy zvýšit kontrolu hospodaření těchto institucí. Problém je ovšem v tom, že by takové uspořádání nefungovalo podle představ jeho propagátorů nebo by šlo dokonce proti požadavku veřejné služby, kterou mají Česká televize a Český rozhlas poskytovat.
Změna fungování veřejnoprávní televize a veřejnoprávního rozhlasu přitom není nějakou teorií. Mluví o ní představitelé hnutí ANO, tedy hlavní opoziční strany, která má velkou šanci stát se po letošních parlamentních volbách hlavní vládní stranou. ČT a ČRo se nelíbí v současné podobně ani opoziční SPD a změny by nebrzdily ani další opoziční strany.
Tohle je nová totalita, křičel Babiš. Výši poplatku ČT určí politici v březnu |
Šéf hnutí ANO Andrej Babiš nedávno prohlásil, že sloučení České televize a Českého rozhlasu by byla cesta k úsporám, protože by se ušetřilo za platy vedení, podpůrného aparátu, zahraničních zpravodajů a obě instituce by podle některých prý mohly používat i společnou techniku.
Příliš málo synergií
Samozřejmě, obě instituce je možné sloučit. Takhle pod jednou střechou funguje britská BBC. Ale synergií není moc. Ano, něco by se ušetřilo právě na obslužných službách, ale dál už by to bylo horší. Rozhlasová i televizní větev by musela mít vlastní vedení, vlastní techniku a vlastní zpravodaje.
Například představa, že jeden zpravodaj dělá zároveň reportáž z místa, kde se stále něco děje, jak pro rádio, tak pro televizi, je prostě úsměvná. Jednak by bylo dost obtížné něco takového časově stihnout, jednak by to bylo na úkor kvality. A ke snížení kvality nikdo vysílání veřejnoprávní televize a veřejnoprávního rozhlasu nevyzývá.
Jste pro sloučení České televize a Českého rozhlasu?
Ostatně, že se takhle moc nedá ušetřit, se ukázalo i na Slovensku, kde došlo ke sloučení obou médií v roce 2011. O několik let později tehdejší ředitel Václav Mika prohlásil, že výsledkem nejsou „významné a měřitelné“ úspory právě kvůli odlišnosti obou médií. Nicméně i kdyby se ušetřilo jedno či dvě procenta, je otázka, zda kvůli tomu dělat tak velkou reorganizaci.
Dalším návrhem, který se čas od času objevuje, je nechat lidi, ať si za veřejnoprávní televizi a rozhlas platí podle toho, jak je chtějí či nechtějí poslouchat a sledovat. Něco jako model Netflix. Nebo zpoplatnit přímo jednotlivé pořady. Zní to sice dobře, ale je tu problém. Zmizela by pak univerzálnost a bylo by omezeno poskytování veřejné služby, kterou obě instituce mají poskytovat.
Spojení s ČT úspory nepřinese, míní šéf ČRo. Ekonomický nesmysl, odvětil Babiš |
Jednak by někteří lidé nemuseli mít dost peněz na placení jejich pořadů, jednak by se tím zákonitě omezil dosah jejich vysílání. Pokud ale televize a rozhlas mají přispívat k naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a přispívat k zachování mediální plurality, jak je to v jejich statutu, je to problém. Zejména pokud mají poskytovat servis různým menšinám a přinášet informace i o důležitých, leč někdy nudných skutečnostech, které komerční stanice nezajímají.
Pod tlakem komerční poptávky
Navíc by v takovém případě rozhlas a televize podléhaly tlaku komerční poptávky. To je ovšem možná trochu problém už nyní. Ředitelé České televize a Českého rozhlasu se tradičně chlubí vysokou sledovaností a poslechovostí, odrážejí tím kritiku členů svých „dozorčích“ rad jak z mediálních řad, tak od politiků. Je to unikátní postavení, které takové instituce v podstatné části Evropy nemají a je to právě díky množství „komerčního“ obsahu.
Pokud je třeba skutečně radikálně šetřit a reformovat – a to je samozřejmě otázka – může zejména Česká televize ušetřit na různých „populárních“ pořadech, zrušit třeba sportovní zpravodajství a filmovou tvorbu, a dát více peněz do zpravodajství a publicistiky, případně do kulturních pořadů. Prostě osekat zábavu a sport až na kost. Zároveň by to ovšem znamenalo propad reklamních příjmů, ale ty by možná vůbec veřejnoprávní stanice mít neměly.
Začněte šetřit, přestaňte nám psát bláboly, řekl Babiš šéfům ČT i rozhlasu |
Jenže s takovou reformou patrně nikdo vážně nepřijde. Nikdo se před volbami nepostaví před voliče a neřekne jim, že je třeba zrušit soutěž StarDance a natáčení českých pohádek. To by se totiž poslouchalo voličům mnohem hůř než kritika České televize a Českého rozhlasu za utrácení či za údajnou nevyváženost obsahu.
