Žádné podstatné změny nelze čekat od nikoho ze současných finalistů pracujících v ČT. Ti jsou, podle všeho, také největšími favority. Nejsilnější frakce v radě, je pod kuratelou vládní koalice a má čistě defenzivní cíle, tedy zakonzervovat poměry a tím údajně ochránit veřejnoprávnost. Rada si též nemůže dovolit, aby zaměstnanci ČT, kteří se domnívají, že jim toto médium patří, pociťovali nějaké znepokojení. Proto se mohou současní manažeři za favority považovat ve všech směrech.
Kdo by se měl stát novým ředitelem České televize?
Na druhé straně, mediální svět se překotně mění a doby, kdy veřejnoprávní televize měla natolik velkou sledovanost, že její vysílání bylo klíčové pro informovanost občanů a vliv politických stran, je dávno pryč. Mladší ročníky kontinuální televizní vysílání téměř nesledují a zprávy konzumují a vyhledávají úplně jinak než přes „stará“ média.
S rolí „tradičních“ veřejnoprávních médií nejsou spokojeni občané ani v konzervativních zemích, jako jsou Německo či Británie. Tedy otázka po rozsahu vysílání a šíři služeb, které má televize zajišťovat, je legitimní už dlouho. Totálně obranářský postoj, který zaujala vládnoucí garnitura, je špatný.
Za prvé, každou změnu předem vlastně diskvalifikuje, za druhé utvrzuje zaměstnance v pocitu jakési nadlidské výjimečnosti a nekritizovatelnosti. Kritika, zejména od politiků je automaticky považována za demontáž veřejnoprávnosti. A za třetí, odcizuje veřejnoprávní médium nejmladším generacím, ty mají celkem oprávněný pocit, že v téhle podobě je veřejnoprávní televize hračkou vládnoucí garnitury a o diváky se nezajímá. Tedy nebudeme-li za vrchol veřejnoprávnosti považovat převzatý soutěžní pořad Star Dance, který tuzemští diváci zbožňují.
Pokud se radě za týden podaří vybrat ředitele, nečekejme revoluci, ale nečekejme ani tolik žádaný husákovský klid na práci. Ředitel Souček měl být také kompromisem a ukázalo se, že v krátkém čase naštval téměř všechny. Možná nás čeká ředitel s profesním krédem: kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ten by se Petrovi Fialovi jistě líbil. Jenže ředitel bude muset předvést víc než jen optimistická prohlášení.
Radní vybrali finalisty souboje o post šéfa České televize, Železný mezi nimi není |
Problém je v tom, že příští sněmovna určitě změní silové poměry v radě a k nějaké diskusi dřív či později dojde. Bez ohledu na to, zda se vůbec dostanou na stůl nějaké Babišovy mlhavé plány na změny ve financování či případné slučování veřejnoprávního rozhlasu a televize. Čas a technologický pokrok nelze zastavit. Oba pracují proti konzervátorům, i ta sebelepší konzerva má doporučené datum spotřeby. A čím budou radní defenzivnější a alibističtější při výběru ředitele, tím dřív k nějakému zádrheli a možnému výbuchu dojde.
Změnili-li se v posledních třiceti letech v médiích téměř vše, proč by se neměla a nesměla měnit ani veřejnoprávní televize? Možná je oddalování debaty o její reformě dokonce proti jejím zájmům. Čím později totiž na nějaké zemětřesení dojde, tím méně lidí bude ochotných se kvůli téhle instituci angažovat. Jestli zaměstnanci žijí s pocitem, že za jejich zájmy bude demonstrovat plné Václavské náměstí, jako v televizní krizi z přelomu let 2000 a 2001, žijí ve velké iluzi. Stará konzerva schovávaná roky v teple u kamen může někdy i vybuchnout.
