Je to vlastně naprosto přirozené a tedy i banální vyústění sporu o novinářský střet zájmů. Není možné pochybovat o tom, že nechat se platit od pana Foltýna, přitom jej vodit do „svých“ pořadů a klást mu „nezávislé“ otázky, není v souladu s pravidly férové žurnalistiky. Televize vlastně neměla na výběr.
Práce s úřadem vlády i s Českou televizí. Historička Koldinská čelí střetu zájmů |
Zarážející je, že tenhle střet zájmů nevadil některým členům Rady ČT. Je zjevné, že někteří lidé mají za to, že mezi veřejnoprávním médiem a výkonem státní propagandy není rozdílu, ale to snad platí jen v Orbánově Maďarsku. Případně, kdyby to mělo být povoleno, jakých institucí se to týká? Je totiž nesmírně výhodné vytvořit, jako paní Koldinská, pořad „Na frontách informační války“, za který můžete dostat odměnu od obou svých zaměstnavatelů. Pokud by někdo stihl tři a více úvazků, lze efekt umocňovat. Nicméně se neubráníme otázce, komu je takový „hybridní“ novinář vlastně loajální? Tomu, kdo platí nejvíc?
Posilování důvěry ve stát v rozporu s etikou
Kdyby se podobné chování stalo normou, bylo by jen otázkou času, než by si pracovníky České televize rozebraly firmy, úřady či neziskovky a jejich „nezávislost“ vyfutrovaly patřičnou smlouvou. Leckdo namítne, že dnes se za novináře vydávají youtubeři, blogeři či podcasteři, kteří žádná pravidla nedodržují, ba naopak, svou hybridností se chlubí a nabízejí rozhovory či propagaci za úplatu.
Právě proto, že taková praxe dnes není vzácná, potřebujeme žurnalistiku nezávislou a tedy kontrolovanou. Česká televize by v tomto směru měla být etalonem, výkladní skříní. Reakce televizního vedení byla v tomhle směru správná, podivná je jen skutečnost, že se o střetu zájmů paní Koldinské management dozvěděl z médií.
Hodně podivný je přístup Foltýnova úřadu, který chce posilovat důvěru veřejnosti ve stát a jeho instituce a za tímto účelem používat postupy neslučitelné s etickými pravidly. Jak mohlo vůbec někoho ve Strakovce napadnout najímat novináře s úvazkem, navíc ve veřejnoprávním médiu? Cožpak není jasné, že se to může obrátit proti úřadu samotnému? Ono je snazší říkat o někom, že je svině, než mít pod kontrolou vlastní úřad. Možná se však v panu Foltýnovi pleteme a jeho morální maximou je poučka „účel světí prostředky“ a proto jeho úřad pracuje jako vlivová agentura, která si každého potřebného jednoduše koupí. I v tomto případě by však bylo na místě, kdybychom to věděli a náležitě k takovému „úřadu“ přistupovali.
Chování odboru strategické komunikace státu je dokonalou ukázkou toho, proč potřebujeme nezávislá média a proč je jakékoli spojování se státem pro média nebezpečné. Jednání Foltýnova úřadu je popřením statutu veřejnoprávní televize a prvním krokem k jejímu postátnění. Že by byl plukovník F. ve skutečnosti tajným Orbánovým agentem?
