Veřejná debata o vědě se u nás pravidelně stáčí k otázce peněz. Těch máme málo, a proto máme vědu (týká se celku, nikoliv jednotlivců) v rámci EU průměrnou. Jenže data ukazují jiný problém. V posledních letech šly prostřednictvím hlavních grantových agentur do výzkumu řádově desítky miliard korun. Přesto Česká republika zůstává podle závěrů Evropské komise pouze „středním inovátorem“ a její výkonnost se pohybuje zhruba na úrovni 85–90 procent průměru EU. To není problém jednotlivců. To je chronické pokulhávání systému.
Jde podle vás ze státního rozpočtu dostatek financí do vědy a výzkumu?
Zpráva NKÚ je v tomto ohledu poměrně jednoznačná, když tvrdí, že veřejné investice často nepřinášejí odpovídající výsledky. Nejtvrdší čísla se týkají inovací. Počet patentových přihlášek v posledních letech kolísá a v některých obdobích klesal, citovanost českého základního výzkumu v řadě oblastí zaostává za evropským průměrem a spolupráce mezi akademickou sférou a průmyslem, tedy to, co skutečně vytváří ekonomickou hodnotu, zůstává slabá. K tomu je třeba poznamenat, že právě tento parametr patří mezi dlouhodobě deklarované cíle činnosti Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace.
Špatně nastavený systém
Problém tedy zdaleka není jen v tom, kolik peněz do systému posíláme, ale co z něj dostáváme zpět. A právě tady se ukazuje slabina, na kterou NKÚ upozorňuje opakovaně. Jde o roztříštěnost a absenci priorit. Podpory se dostává relativně velkému množství menších projektů, aniž by vznikal tlak na skutečně významné výsledky. Systém tím podporuje výzkumnou aktivitu, nikoliv však vědecké průlomy a hledání odpovědí na klíčové otázky.
Typickým příkladem je vývoj v hodnocení projektů aplikovaného výzkumu. Dnes už projekt dokonce nemusí povinně skončit publikací v kvalitním časopisu, aby byl považován za úspěšný. Stačí deklarovat dopad, za což se považuje například promítnutí do strategie, směrnice nebo klinického doporučení. Na první pohled to odpovídá trendu „výzkumu s dopadem“. Ve skutečnosti to ale znamená, že mizí jediné univerzální a měřitelné kritérium kvality.
Tento posun má zásadní důsledky. Výsledek, který byl dříve ověřitelný a srovnatelný, je nahrazen výsledkem, který je často obtížně měřitelný a prakticky neauditovatelný. Zpráva NKÚ přitom současně konstatuje, že stát nedokáže efektivně vyhodnocovat přínosy svých programů. Jinými slovy, oslabujeme kritéria a zároveň přiznáváme, že je neumíme kontrolovat.
Věda podle Zmijozelu aneb Jak si koupit místo v odborném časopise |
To není náhoda. To je logický důsledek systému, který se vyhýbá konfliktu se svými hlavními aktéry. Pokud by se důsledně trvalo na tvrdých výstupech, část projektů by selhala. A selhání je nepříjemné – pro řešitele, hodnotitele i celé instituce. Mnohem pohodlnější je redefinovat úspěch tak, aby ho bylo možné dosáhnout téměř vždy.
V takovém prostředí se postupně vytváří uzavřený ekosystém. Lidé se střídají v rolích žadatelů, hodnotitelů i členů rad. Přirozeně vzniká tlak na konsenzus, nikoliv na kvalitu. NKÚ sice tento mechanismus nepopisuje přímo, jeho závěry o absenci jasných cílů, měřitelných ukazatelů a důsledného vyhodnocování k němu ale nepřímo směřují.
Inovace nejsou pro politiky zajímavé
A co k tomu říkají politici zodpovědní za řízení vědy? V podstatě nic. Věda není volební téma. Její reformy by nepřinesly rychlé body ani procenta preferencí. Je jednodušší deklarovat hesla o inovacích, restartech a technologické křižovatce Evropy než nastavovat nepříjemná pravidla, v nichž by obstáli jen ti opravdu nejlepší.
Nejen MAGA, taky MAHA. Premiér Babiš svým antivaxerům rozumí… |
Výsledkem je zvláštní stabilita. Systém funguje, peníze se čerpají, problémy se popisují, ale nic zásadního se nemění. Vznikají programy pod stále se měnícími názvy, což přináší klamné zdání pokroku, jejich podstata je však stále stejná. Nevede to k průlomu, ale k setrvání ve středním, lehce podprůměrném pásmu evropské inovační výkonnosti.
Ještě štěstí, že se občas můžeme podívat do zrcadla, jakým byla tentokrát zpráva NKÚ. Jinak bychom se mohli dál utvrzovat v představě, že jsme skvělí inovátoři a jediné, co nám chybí, jsou peníze na vědu a výzkum.
