Byl to originál ve všem, znalec lidí a přírody, pasák koz, a indián, baťovák a komunista, který tam skutečně vlezl, protože si myslel, že to je dobré. Když zjistil, že jenom pro ty, kdo tam vlezli, šel pryč.
Zemřel spisovatel Ludvík Vaculík, autor Lidových novin |
Napsal několik knih, jejichž síla byla taková, že se tím v Čechách dá definovat epocha: Sekyru a Český snář. Byl dokonale svůj a vždy cenný , a to včetně problematických věcí, ale i ty byly jím komplikovány k hodnotě. Byl to největší mistr českého jazyka, i když to byla spíše moravština. Měl ty nejreakčnější názory, ale v zájmu lidu a v jeho prospěch.
Byl to nejslušnější člověk v Čechách a na Moravě, který psal tu eroticky nejotevřenější literaturu, co se kdy česky napsala, ale naštěstí to většina lidí, kteří si ho vážili, nečetla. Nebo tajně. Byl to je jeden z nejvtipnějších českých spisovatelů všech dob. Kdo to nepozná, tomu je zbytečné něco vysvětlovat. Většinou vše, co napsal, humor v nějaké podobě obsahuje. Třeba tohle: „Hřbitov je velice pohodlný, třebaže neveliký.
Byl to svým způsobem šaman a rysy jeho tváře prozrazovaly turko-tatarské geny.
PEŇÁS: Výlet s paní Vaculíkovou aneb Břeťa v Budějicích |
Zažil jsem například, jak na jedné procházce podél letního potoka - bylo to na Horňácku při jakési folklorní slavnosti - najednou vyzval menší společnost, aby si vlezla do vody. Nikdo to neměl v úmyslu, chyběly nám též plavky, potok zas tak lákavý nebyl. Přesto Vaculíkova výzva způsobila váhání, jako by něco tak přirozeného nebylo možné odmítnout. Šlo se dál, ale už jinak.
  |
Zažil jsem také, jak společnost s výraznou účastí žen obdivně hledí na pooperační jizvu na jeho břiše, kterou hrdě a jakoby nic odkryl pod svou košilí. To, co by u jiného bylo poněkud „shocking“, u tohoto muže působilo přirozeně, jako když si člověk třeba zavazuje botu.
Není divu, že astronomové po něm k jeho pětasedmdesátinám pojmenovali kus jakéhosi kosmického šutru.
