V minulých dnech jsme viděli dvě delegace českých poslanců na návštěvě Bratislavy. První sestavenou ze zástupců nové vládní koalice, druhou opoziční. Situace vskutku neobvyklá, až trapná. Kdo za ni může?
UhryGabriel Sedlák vás v rubrice Uhry zve nejen do regionů, jež kdysi tvořily Uhersko, které je společným dědictvím zejména Maďarů, Slováků, Němců a Židů, ale i do širšího okolí. A v neposlední řadě se věnuje i uhrům s malým „u“, tedy různým chybám na kráse tamních společností. |
Celá ta česko-slovenská politická válka začala na konci předloňské zimy, když český premiér Petr Fiala přerušil mezivládní konzultace se Slovenskem kvůli odlišným názorům na klíčová témata zahraniční politiky, zejména konflikt na Ukrajině. Zhruba takhle bývá formulován důvod, proč si už bezmála dva roky Fiala a jeho slovenský protějšek Robert Fico nemůžou přijít na jméno.
Někdo jiný by ale mohl říct, že otázku, zdali byla dřív slepice, nebo vejce, vidí jinak. Z pohledu Fialovy Prahy bylo na počátku nesolidární chování Slovenska vůči ruským agresorem napadené Ukrajině, které bylo do nebe volající a vyžadovalo si ráznou reakci. Ta tedy nakonec přišla a úrodu sklízíme dodnes.
Pomsta, či trest?
Patrně nikde jinde v Evropě by se mezi dvěma suverénními parlamenty něco takového neodehrálo. Rodící se nová vláda, koaliční kabinet Andreje Babiše, opakovaně zdůrazňuje, že jednou z jeho ambicí je urovnat poškozené vztahy se Slovenskem. Jenže nový předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura nezvolil nejlepší medicínu, když do své delegace mířící do Bratislavy nevzal nikoho z opozice.
Nejel tam sám a vzhledem k tomu, že součástí velké výpravy byl dokonce ministr-neministr Filip Turek, zato se do ní nevešel jediný zástupce opozice ve vedení sněmovny Jan Skopeček, bylo všem jasné, že jde o něco mezi dětinskou pomstou a exemplárním trestem celé Fialovy garnitury.
Okamura na Slovensku. Doufám, že bude jmenován, představil Ficovi Turka |
Nová česká opozice, aby nezůstala mimo hru a přihlásila se rovněž k dobrým česko-slovenským vztahům, v reakci na Okamurovu cestu vyslala do slovenské Národní rady svoji poslaneckou delegaci.
Šéf poslanců ODS Marek Benda před Slováky vyslovil naději, že to, co předvedl Okamura se svým výběrem reprezentujícím jen strany vznikající vlády, byl ojedinělý exces, protože normální přece je, když parlamentní delegace odráží pestrost celého zastupovaného sněmu.
Příští týden vyjedeme na Slovensko my, oznámilo pět stran příští opozice |
I takhle může vypadat daň za tzv. nadstandardní vztahy. Blízcí lidé si kolikrát dokážou navzájem ublížit víc než ti cizí. Teď už Čechům opravdu nezbývá než doufat, že se vše vrátí do normálních kolejí. Už i proto, že cesty nově zvolených českých poslanců postavily tamního šéfa parlamentu Richarda Rašiho do choulostivé situace, kdy se musel rozhodovat, zdali přijme i kontradelegaci. Nepřijal. Propříště by možná bylo opravdu dospělejší vyslat k sousedům standardní sestavu zákonodárců.
Skvělé vztahy navzdory politikům
Česko a Slovensko jsou samostatnými státy už tak dlouho, že se člověk musí pokaždé na chvíli zamyslet, aby si vzpomněl, kolik že je to už let. Hodně – za pár týdnů jich bude třicet tři. A naše reprezentace by se podle toho mohly taky chovat. Je hezké, že – jak se říká – se mají Češi a Slováci rádi, ale nechme tu lásku na těch konkrétních lidech a erár nechť se prosím chová tak, jak má.
Dočetli jsme se, že cílem první oficiální zahraniční cesty nového premiéra Andreje Babiše bude 8. ledna tradičně Bratislava. Snad ho nebude chtít následovat některý z příštích možných stínových premiérů…
Bednárik v Praze, Okamura v Bratislavě. Česko-slovenský nadstandard vykročil do nové etapy |
Že jsou vztahy mezi Čechy a Slováky skutečně nadstandardní, je vidět v každodenním životě bez ohledu na to, co si provedou nebo myslí politici. A je velkým štěstím obou společností, že jim nehrozí to, co mezi sebou prožívají například Maďaři a Rumuni. Také jejich vlády mívaly společná jednání. V souvislosti s jedním z nich, na podzim roku 2006, rumunský vicepremiér Béla Markó, zastupující v kabinetu stranu rumunských Maďarů, řekl: „Není pochyb, že zatímco hospodářské vztahy mezi oběma zeměmi jsou čím dál živější, v poslední době současně cítíme v Rumunsku také nárůst protimaďarských nálad.“
