Je to organizace, s níž ministerstvo obrany v roce 2022 odůvodněně přerušilo spolupráci. Ale nyní jí totéž ministerstvo – pod politickým vedením Okamurovy SPD – opět otevřelo náruč.
Hurá na neziskovky. Tedy nejsou-li naše
Co tu znamená „otevřelo náruč“? Asi tolik, že se ke svazu chová jako k oblíbené neziskovce. Zástupci armády se účastní jeho akcí, respektive vítají zástupce svazu bojovníků na svých akcích. Navíc je ministerstvo obrany připraveno dotovat jeho projekty, například publikace.
Přesně to v roce 2022 ministryně obrany Černochová (ODS) zarazila svým úkolovým listem. A právě letos v zimě ministr obrany Zůna (za SPD) tento list zrušil. Média si toho všímají od 21. března, kdy se v Praze konala tryzna za padlého odbojáře kpt. Václava Morávka za přítomnosti Jaroslava Vodičky.
Vodičkův svaz bojovníků se vrací na resort obrany, minulá vláda mu zrušila dotaci |
A obsáhlé shrnutí přinesla teď ve čtvrtek. Lidem, kteří to sledují z pozice nezasvěcených, se nabízí zhruba tento dojem. Vládne koalice, která se vydala do boje proti neziskovkám, chtěla by je „vyhladovět“, tedy je odříznout od dotací, v ideálním případě rozehnat coby „darmožrouty“. Nevšímá si přitom detailů, jako že na bázi neziskovek fungují venkovští hasiči nebo fotbalisté. Nicméně otevřela náruč vůči neziskovce ČSBS, která vypadá podle jejího gusta. Je prostě kontroverzní, jak se dnes s oblibou říká.
Je snad Vodička bojovník za svobodu?
V případě Vodičkova Českého svazu bojovníků za svobodu je slovo „kontroverzní“ zcela na místě. Rozhodně to není spolek zločinný, který by programově porušoval zákony. Zahrnuje účastníky druhého odboje, dnes již odcházející hrstku ještě žijících, ale spíše jejich potomky, sympatizanty či prostě zájemce o věc. Což je úctyhodné.
Ale zároveň svaz i jeho šéf vyzařují odér, kterému úctyhodnost schází. Počínaje tím, že Český svaz bojovníků za svobodu je nástupcem Československého svazu profašistických bojovníků, což býval spolek veskrze režimní, husákovský.
Svaz přitom měl ve vínku jednoznačné plusy. Počínaje tím, že vytěsnil ideové kádrování mezi západním a východním odbojem. Kdo zažil 90. léta, musel si všimnout, s jakým étosem, ba urputností se oslavoval západní odboj, letci RAF, rok co rok osvobozování Plzně Američany a kdo ví, co ještě. Logicky, neboť to vše bylo předchozích čtyřicet let vytěsněno, zamlčeno.
Proto bylo záslužné, když svaz bojovníků za svobodu, zprvu pod vedením Jakuba Čermína, připomínal i odboj východní. Neideologicky připomínal. Stačí zmínit tři české nositele titulu Hrdina Sovětského svazu. Byli to Tesařík, Buršík a Sochor, frajeři a nekonformisté. Buršík, jenž se z nich jako jediný dožil sovětské invaze v srpnu 1968, svá sovětská vyznamenání na protest vrátil. Až sem to bylo vše v pořádku.
Problémy začaly, když se v čele svazu ocitl Jaroslav Vodička (1948). Nemohl být veterán, ale to dnes už nikdo. Nemá ani parametry bojovníka za svobodu. V 60. letech vstoupil do KSČ, ale to tehdy kdekdo. V roce 1970 byl z KSČ vyškrtnut, ale takových byly spousty. Mezitím se stačil cvičit na pohraničníka. A pozor, už roku 1985 se do KSČ opět vrátil. Jsou to snad znaky bojovníka za svobodu?
Vláda v nelichotivém zrcadle
Leckdo teď asi namítne, že i prezident Pavel byl za normalizace v KSČ a byl cvičen dokonce na rozvědčíka. To je samozřejmě pravda, nicméně od roku 1989 se od toho jasně odřízl.
Dát si kádéčko v KS 25. Armáda zavede nové stejnokroje, ale jistých stereotypů se nezbaví |
A problém Vodičky a jeho ČSBS pokračuje v tom, že v jeho případě to odříznutí až tak moc neplatí. Stačí si projet soupis těch lidí, často úctyhodných veteránů a přeživších nacistickou perzekuci, kteří z Vodičkova svazu bojovníků za svobodu vystoupili.
Byly to lidické ženy (Kalibová, Skleničková, Cábová). Veterán od Tobrúku Pavel Vranský. Přeživší z Ležáků (Doležalová) i z Osvětimi (Lišková). Kardinál Duka. Historik Stehlík, šéf odboru veteránů na ministerstvu obrany. Proti projevu šéfa svazu (xenofobním výrokům) na tryzně v Terezíně protestovaly židovské obce. Vypískán byl při odhalení pamětní desky odbojáře generála Mašína.
Jak se stalo, že proti Vodičkovi se spojili váleční veteráni, lidické ženy, židovské organizace, hlava českých katolíků a nakonec, v roce 2022, i ministryně obrany? Je to snad tak ohromná konspirace? Ale kdež, to si jen tolik lidí myslelo, že Vodička by neměl stát v čele organizace, jež má v názvu „boj za svobodu“. A že když už ji reprezentuje, oni sami v ní raději nebudou nebo – mají-li pravomoc jako ministryně Černochová – ji odříznou od vládního patronátu a dotací.
Nyní je jisté toto. Aniž by se v ČSBS cokoliv změnilo, ministerstvo obrany mu po letech opět otevřelo náruč. Nemusíme tomu hned říkat normalizace 2.0, ale je to kamínek do mozaiky, který nastavuje vládě nelichotivé zrcadlo.
