A teď si představme, že je na pořadu třeba písmeno „J“. To neznamená, že si dítě zapamatuje jeden znak. Musí se naučit velké „J“ a malé „j“, tiskací a psací „J“ a „j“. Zatím byla jednoznačná aspoň výslovnost, ale teď budeme muset dětem vštípit, že „j“ může někdy být taky „dž“, „o“ se občas čte jako „u“ a „u“ zas jako „a“.
Samozřejmě bychom se mohli v první třídě spokojit s anglickými písničkami a básničkami, jenže víte, jak to bývá, když se něco dá do osnov (dneska učebních programů) jako povinný předmět. Nastoupí učebnice, sešity a možná i nějaké testy.
Asi jste poznali, že mluvím o právě odtajněné revizi rámcových vzdělávacích programů, na níž v minulých letech pracovalo nemálo odborníků. V dokumentu je spousta sofistikovaných vět, které svědčí o nejlepších úmyslech. Akorát nevím, jestli těch vět není zbytečně moc.
Jídlo není určené jen k nasycení, prozrazují staré papírové dopisy posílané z ciziny |
Ano, dozvídáme se, že chemie by měla být praktičtější, což je fajn, ale matematika, z které má snad největší počet o žáků druhého stupně základek odrazující stres, budí rozpaky. Slýchali jsme sliby o ubírání náročnosti, přitom přibývá učivo, co se dřív bralo až na gymnáziu. (Předpokládám, že péčí Jednoty českých matematiků a fyziků, která se pořád bojí, že populace nebude umět aplikovat geometrický význam absolutní hodnoty.)
Třeba ale nebude tak zle, a i s tou angličtinou se šestiletí nějak popasují. Ostatně máme v rodině případ vzpurného chlapečka, který se od první třídy odmítal cokoli učit z knih a i obyčejnému čtení kladl fyzický odpor. Dost jsme se proto divili, když se někdy v druhé třídě ukázalo, že anglicky čte docela ochotně a plynuleji než česky.
Zase do školy, do Ameriky. A na Číňany mi nesahejte |
Vlastně mám obavy víc o češtinu než o angličtinu, která se pokouší naši krásnou mateřštinu tlačit do koutka. Právě tady tuším úkol pro školy. Aby češtinu zachovaly, případně pomohly rozvíjet. Snad už se ví, že tomu nepomůže několikaleté drilování rozboru větného, které většinu žáků odpuzuje. Čekala bych spíš hry s jazykem, soutěže, kdo zná víc synonym či nuancí, nebo kdo by dokázal něco zrýmovat. Hodně by se dalo naučit, kdyby učitel sem tam přinesl nějaké aktuální vystoupení veřejných činitelů, například v televizi, a žáci by hledali, co je řečeno špatně, co je klišé, co protimluv, co dvojitý a tudíž nesmyslný zápor.
Nebojím se přirozeného pronikání anglismů, víc mi vadí, když slýchám věty typu „… udělal bych to bez toho, aniž bych se rozmýšlel“, nebo „bráníme se tomu, aby nedocházelo k nedorozumění“. Takže chceme, aby docházelo?
