V dětství a dospívání jsem často jezdil na prázdniny ke své pratetě. Měl jsem návštěvy rád i kvůli její dobře zásobené knihovně. Jedna z knížek, které jsem si u ní často půjčoval, se jmenovala Ostrovy, lidé a strašidla. Napsal ji Brit Eric Herne. Kniha pojednává o plavbě dvou lidských a jednoho psího přítele na dvanáctimetrovém keči jménem Uhuru po Zandžském moři. Je to dnes už jen zřídka používané označení západní části Indického oceánu. Jeho původ se dá vystopovat ke středověkým arabským zeměpiscům. Výlet proběhl v šedesátých letech dvacátého století.
Uhuru v knize vyplouvá z Mombasy na východním africkém pobřeží k Seychelám. Z něj to otočila na Madagaskar, pak zase zpátky do Afriky a potom znovu na Seychely. Knížka je neskutečně pohodová. Eric Herne se v ní příliš nezabývá jachtařskými detaily. Jak sám píše, mohly by totiž čtenáře znudit. Místo toho se soustředí na obyvatele navštívených zemí, jejich dějiny a místní folklór, včetně třeba zábavných duchařských historek.
Ostrovy, lidé a strašidla jsou psané lehkým perem. Dělá to z nich ideální čtení na léto. Nejsem sám, kdo má tu knihu rád. Například uživatelka webu databazeknih.cz Libuše Darmovzalová o ní píše:
„Svěží, laskavá knížka; moc pěkné čtení a není na ní vůbec poznat rok vydání! Výborný překlad a ilustrace.“
Jen papírová verze
Sám jsem to vnímal podobně. Překlad je opravdu pěkný. Rok vydání se na něm však dost podepsal. Zjistil jsem to, až když jsem si obstaral originál.