Co se týká pedofilních zločinců, je nasnadě, že patří za katr. Neplatíme si ale od toho z našich daní policii? Kromě toho, že si občané platí policii a stát obecně, aby pedofilové a jiní neohrožovali děti, legitimně očekávají, že bude v první řadě bezpečno ve skutečném světě. Tedy že pokud vyjdou na ulici, nedojdou k újmě ani děti, ani dospělí.
Pokud nemohou nejen v Německu svobodně slavit i ženy Silvestra beze strachu z obtěžování, pokud si v Římě lidé beze strachu nemohou vyrazit do parku, pokud se tu i onde bojí lidé jít na koupaliště nebo jen projít bez obtěžování, pokud kriminalita řádí všude, i u nás, neměla by být priorita jasná?
Ani svoboda, ani bezpečnost
Snaha kontrolovat obsah naší elektronické komunikace v zájmu naší bezpečnosti jeví se jako záchrana topícího podáním láhve s čerstvou vodou. Mohli bychom si vystačit s Franklinovým citátem, že ti, kteří se vzdávají základních svobod, aby získali byť trochu dočasné bezpečnosti, nezaslouží si ani svobodu, ani bezpečnost. Tato slova pronesl skoro na den přesně před 270 lety. Výrok je nadčasový. Neudiví, že právo na soukromí je součástí u nás platné Listiny základních práv a svobod.
„Šmírovací“ směrnice prošla Radou EU. Zklamání, reagovala česká europoslankyně |
Celosvětovými klasiky antiutopické beletrie jsou dva autoři – George W. Orwell a Aldous Huxley. Orwell v románu 1984 popisuje svět ovládaný všudypřítomnou kontrolou chování a myšlení, propagandou a mazáním historické paměti, tedy svět kontroly lidí prostřednictvím politického násilí.
Huxley v románu Brave New World (v češtině bylo dílo poněkud záhadně přejmenováno na Konec civilizace) popisuje druhý způsob možné efektivní kontroly – prostřednictvím blahobytu, absolutního uspokojení nároků tělesných i na spotřební zboží. Neboli kdo si chce užívat ve společnosti a dobře žít, podřídí se (nakonec aniž by si to zcela uvědomoval i za pomoci drog), nebo může jít živořit mimo ni. Tolik děj zhruba, ve zkratce, přičemž oba romány je dobré si pročíst. Mezi českými autory lze zmínit Plástev jedu Josefa Pecinovského.
Stávající návrh mířící do Evropského parlamentu kombinuje extrapolace Huxleyho i Orwella. Uplatnění plošné kontroly odporuje právu na soukromí, je to výraz politické zvůle maskované dobrým úmyslem dláždícím cestu do pekla profízlované společnosti (jednou vytvořený nástroj dá se použít všelijak a rozšířit, jakmile si lidé zvyknou), zároveň ovšem dává možnost nepoužívat vymoženosti nové doby – elektronické komunikace.
Chat control? Chránit děti lze i bez šmírování, kompromis mezi bezpečím a soukromím existuje |
Nemohou občané očekávat od volených zástupců zastání jejich základního práva na soukromí a zároveň naplnění bezpečnosti výměnou za placení daní, aniž by jim někdo lustroval korespondenci? Je na europoslancích, aby ukázali, k čemu si je tak hezky platíme, případně na nastupující pravděpodobné vládě, aby se šprajcla stejně, jako slíbila u migračního paktu a unijních zelených povolenek ETS2.
Úkol pro obě vlády
V České republice můžeme zatím hodnotit a argumentovat následovně. Při vzácné spolupráci napříč stranami (v čele s Taťánou Malou za ANO a Barborou Urbanovou za STAN) se podařilo prosadit tzv. dětský certifikát, který má chránit děti před násilníky. ODS v čele s Markem Bendou, která byla proti, neboť tvrdila, že nelze doživotně stigmatizovat, ostrouhala. Tudíž ochrana v reálném světě platí.
Na druhou stranu, chybí tisíce policistů, což je výsledek práce celé Fialovy vlády, nejvíce pak Víta Rakušana. Zde nutno pro pořádek a udržení politické paměti zmínit, že česká vláda v demisi alespoň tentokrát hlasovala proti „změkčenému“ unijnímu návrhu Chat control alias unijní šmírkontrol, byť původně byla pro – viz vnitrokoaliční hádka, zdali a jak moc je vinen jen Vít Rakušan, nebo všichni, nebo nikdo prostřednictvím sdílené odpovědnosti, nebo to byl jen návrh úředníků.
Soukromí pod dohledem. Proč je Chat Control hrozba pro všechny |
Úkol pro vládu v demisi a nastupující vládu je tedy jasný – posílit policii, aby chytala kriminálníky, včetně pedofilů a zamezit omezení svobod a soukromí všech občanů. Pořád se volá po jednotícím tématu, jedno je nasnadě. Pokud někdo ovšem chtěl udělat něco pro další podkopání důvěry v EU, jeho snaha byla korunována úspěchem.
Už před lety jsem napsal, že ve chvíli, kdy se začneme kádrovat mezi sebou, vyhráli všichni diktátoři světa bez jediného výstřelu. Ve světle aktuálního vývoje dodávám, že ve chvíli, kdy se vzdáme svých základních občanských svobod, je situace obdobná.
