Snad nejnavštěvovanějším místem chorvatského vnitrozemí jsou slavná Plitvická jezera ležící nedaleko bosenských hranic. I ten, kdo nevyrůstal s filmovými příběhy indiánského náčelníka Vinnetoua, bývá nádherou tohoto národního parku okouzlen a v ideálním případě též zpraven o parťákovi a pokrevním bratrovi Old Shatterhanda. Málokdo dnes už ale přemýšlí o tom, že v této atraktivní lokalitě se střílelo nejen z neškodných rekvizit během natáčení slavné filmové série, ale v první polovině devadesátých let 20. století i ze skutečných zbraní.
Přestřelka mezi chorvatskou policií a příslušníky ozbrojených složek chorvatských Srbů na Plitvických jezerech, k níž došlo 31. března 1991, přinesla první oběť chorvatské války za nezávislost. Josipa Joviče dnes na místě připomíná pomník. Po několik dalších let byla pak Plitvická jezera a okolní kraj součástí mezinárodně neuznané Republiky Srbská Krajina.
Operace Bouře
Její krátká, jen několik let trvající historie skončila přesně před třiceti lety. V pátek 4. srpna 1995 vypukla operace Bouře, která byla posledním velkým střetnutím chorvatské války za nezávislost. Chorvatská armáda zaútočila na frontě dlouhé 630 kilometrů proti silám chorvatských Srbů a během několika dnů také díky pomoci ze strany bosenských spojenců obsadila zhruba pětinu území státu, jež do té doby byla pod kontrolou Srbů. A přestože poslední „srbské“ území, východní Slavonii, získalo Chorvatsko pod svou správu až v roce 1998, válka v zemi skončila do konce roku 1995.
Chorvaté si připomínají Bouři. Krvavá vojenská akce po 25 letech vyvolává pachuť i pocit smíření |
Chorvaté včera v Záhřebu kulaté výročí operace Bouře jaksepatří oslavili. V centru metropole se uskutečnila vojenská přehlídka, během níž se představilo 3500 příslušníků armády a dalších ozbrojených složek země. Pamětník ví, že vojenská přehlídka třicet let po válce byla u nás v Československu demonstrací naší normalizační podřízenosti Moskvě a Češi a Slováci s čerstvou zkušeností z roku 1968 vnímali jako nepřátelské zbraně spíše ty sovětské než západní. Naopak včerejší oslava ozbrojených sil a chorvatské nezávislosti v Záhřebu nebyla žádnou formalitou. Nahrává tomu i mezinárodní situace.
Srbsko není žádný dávný zapomenutý rival, který dominoval bývalé Jugoslávii a těžce se této dominance v 90. letech vzdával. Napětí, které do mezinárodních vztahů vnesla válka na Ukrajině, je ve srovnání se zbytkem Evropy mnohem výraznější právě na Balkáně. Zatímco mezi Záhřebem (už léta ukotveným v NATO a EU) a Bělehradem panují vlažné vztahy, Srbsko si stále pěstuje svoje tradičně dobré kontakty v Moskvě, a i když kandiduje na členství v Evropské unii, odmítá kvůli ruské agresi na Ukrajině uvalit na Rusko sankce.
UhryGabriel Sedlák vás v rubrice Uhry zve nejen do regionů, jež kdysi tvořily Uhersko, které je společným dědictvím zejména Maďarů, Slováků, Němců a Židů, ale i do širšího okolí. A v neposlední řadě se věnuje i uhrům s malým „u“, tedy různým chybám na kráse tamních společností. |
Dnešní chorvatská armáda, která už dávno vyměnila staré východní zbraně za ty moderní západní, například sovětské migy za francouzské stíhačky Rafale, se rozvíjí jako součást sil NATO a nelze ji proto srovnávat s ozbrojenými silami Srbska. Přesto má podle odborníků i Bělehrad, který mimochodem také poptává Rafale, potřebu předvádět svoje svaly a na září rovněž připravuje velkou vojenskou přehlídku. Regionu prý hrozí závody ve zbrojení, které si ale tyto země dovolit nemohou.
Uznat vzájemné utrpení
Vedle vítězů třicet let starých bojů jsou zde ale samozřejmě i poražení. Odvrácenou stranou operace Bouře jsou srbští civilisté, kteří tenkrát museli opustit své chorvatské domovy. Záhřeb hovoří o 150 tisících lidech, kteří odešli podle něj dobrovolně, srbské zdroje o dvojnásobném počtu lidí a především nedobrovolném odchodu. Odhad OSN je 200 tisíc uprchlíků. Některé oblasti krajiny, kterou Srbové opustili, prý dnes připomínají poválečným vyhnáním Němců postižené Sudety.
K těm, kteří se snaží přispět k zahojení válečných ran, k překonání bývalého nepřátelství a uznání vzájemného utrpení, patří chorvatská nevládní výzkumná organizace Documenta. Ta toto pondělí, v předvečer výročí operace Bouře, zveřejnila předběžné výsledky svého šetření. Jen asi čtyři dny trvající operace si prý vyžádala 2353 obětí zejména z řad chorvatských Srbů, většinou civilistů. „Tato data leží v samém jádru otázky, nakolik jsme se jako společnost vyrovnali s naší minulostí, zda jsme dostatečně zralí k vzájemnému uznání utrpení,“ řekla šéfka instituce Vesna Teršeličová. Zatímco Chorvaté podle ní třicet let staré události oslavují, na druhé straně války jsou spojovány s exodem, zabíjením civilistů a nevyřešenými případy pohřešovaných osob.
V této atmosféře je každé gesto a každé slovo smíření vítaným povzbuzením. Jako když například před sedmi lety slavný srbský tenista Novak Djoković oznámil, že ve finále fotbalového mistrovství světa nebude fandit Francii, ale Chorvatsku.
