Ale nebude Soutok i naší CHKO poslední? Nelze to vyloučit. Jak jsme si v posledních letech zvykli, kolem velkoplošné ochrany přírody – chráněných krajinných oblastí a národních parků – bují velké emoce.
Proti vyhlášení Národního parku Křivoklátsko se zdvihá odpor většiny lidí i obcí v sousedství. Cosi podobného platí v přípravě CHKO Krušné hory. Lidé mají zkrátka pocit, že velkoplošná ochrana přírody (CHKO, nota bene NP) jim bude reglementovat životy ještě více, než jak je tomu dosud. A že přiláká ještě větší proud cílené turistiky. Ta sice přináší regionu peníze, ale místním „snižuje kvalitu života“, jak se teď s oblibou říká.
Vyhlášení Národního parku Křivoklátsko sleduje širší zájem veřejnosti |
Někdy to působí až bizarně. Křivoklátští třeba tvrdí, že tamní CHKO (funguje už půlstoletí) jim nevadí, zvykli si na ni. Ale národní park by jim vadil, neboť by je výrazně omezil. Naproti tomu mnozí Krušnohorští tvrdí, že by jim vadila už samotná CHKO. O národním parku se tam ani neuvažuje.
Jak je to tedy? Proč jsou jedni spokojeni s chráněnou krajinnou oblastí, brání se jen vyhlášení národnímu parku, ale jiní se brání i samotné CHKO? Vždyť i při přípravě té poslední, CHKO Soutok, se ozývalo dost protestních hlasů.
Co lze činit v pohraničí
Svou roli – hlavně u národních parků – může hrát fakt, že stát je původně vyhlašoval tam, kde už předtím přírodu „chránil“ autoritářsky. V bývalých pohraničních pásmech (NP Šumava, NP Podyjí, CHKO Český les), v bývalých vojenských prostorech (CHKO Brdy, část NP Šumava) či na území dávných uzavřených obor (CHKO Soutok).
Upřímně, napadlo vás někdy, proč všechny čtyři národní parky na území České republiky leží v někdejších Sudetech? Proč právě jediný národní park (Křivoklátsko), vládou prosazovaný s problémy a „na sílu“, leží v úplném vnitrozemí? Svou roli v tom jistě sehrála skutečnost, že starší národní parky byly vyhlašovány na územích, odkud byli původní obyvatelé odsunuti, která zůstala ze značné části neosídlena a mnohdy tvořila zakázané hraniční pásmo. Jinými slovy na územích, kde vojenskou či policejní „ochranu“ přírody vystřídala ochrana, řekněme, byrokratická či vědecká. Platí to hlavně pro Šumavu a Podyjí, ale dílem i pro dnes aktuální Soutok.
Říše vody a nekonečných lesů. Nová CHKO Soutok zaujme unikátní přírodou i řopíky |
V čerstvé CHKO Soutok můžeme najít cosi podobného. Ale nezdůrazňuje se to. Pozoruhodné je už třeba tohle. Když se o připravované CHKO mluvilo, padaly samozřejmě silné argumenty o největším dochovaném areálu lužních lesů ve střední Evropě. O velké druhové rozmanitosti, o proslulých solitérních stromech (dub letní u Pohanska má 27 metrů na výšku a obvod kmene činí 8 metrů), o mrtvých ramenech řek, tůních a mokřadech. To vše je samozřejmě pravda, ale k úplné pravdě se sluší dodat ještě jednu věc.
Téměř nikdo nemluvil o tom, že jádro CHKO Soutok tvoří uzavřená obora Soutok. Je největší v Česku, zabírá areál 42 km2, přičemž celá CHKO Soutok zaujímá plochu 125 km2. Obora tedy pohlcuje její třetinu. Co to znamená v praxi?
Jeleni a lidé za plotem
Asi tolik. Když se vyhlašovaly národní parky na Šumavě či v Podyjí, stačilo zrušit pohraniční pásmo. Aby bylo možné v roce 2016 vyhlásit CHKO Brdy, musel stát zrušit tamní vojenský prostor. Ale oboru Soutok, patřící Lesům ČR, nikdo nezruší.
Mnozí skuhrají, že CHKO (natož národní parky) reglementují jejich způsob života. Ale zkuste se podívat na dobrou mapu, třeba na web Mapy.com, a uvidíte, jak pohyb v oblasti Soutoku reglementuje obora. Kromě cyklistické trasy podél Dyje a Moravy tam skoro nejsou značené cesty (s výjimkou cesty Břeclav – Pohansko – Lány). A vstup do obory je reglementován takto.
Do konce března není možný vůbec. Od půlky května do půlky června jen od 7 do 21 hodin. V září od 8 do 17 hodin. V říjnu od 9 do 16 hodin. (Podle údajů na webu Mapy.com.)
Vláda kývla na chráněnou oblast Soutok, pro nepedagogy stát pošle 11 miliard |
A teď si položte otázku. Co reglementuje váš pohyb po „moravské Amazonii“ více? Režim CHKO? Nebo režim obory? Tu oboru založili kdysi Lichtenštejnové. Před 150 lety ji oplotili, aby jeleni neutíkali na pole. Po válce to moc nevadilo, protože ten kraj ovládali pohraničníci. Právě tam situoval Jan Procházka svůj román Přestřelka. Právě tam, u Dyje, stojí dnes kříž na místě, kde pohraničníci zastřelili dva rakouské rybáře – Karla Benedikta a Waltera Wawru.
Toto se už nevrátí. Ale plot obory v místech, kde ho postavili Lichtenštejni, stále stojí, i když obora Soutok už nepatří jim, ale Lesům ČR. Teď možná více než jeleny zadržuje turisty, aby nevnikali do lesů a na cesty v oboře. Když narazíte na toto oplocení, můžete si sami položit otázku, zda vás více reglementuje CHKO, nebo ta obora.
