Chucpe

Když jsem si přečetl recenzi Josefa Hermana na Ullmannovu operu Pád Antikrista (divadlo v bavorském Hofu, režie Anton Nekovar, scénografie: Daniel Dvořák), nevěřil jsem nad jejími superlativy svým očím: nebyla náhodou koprodukce s tímto divadlem minulému vedení právě J. Hermanem a jeho melody boys či spíš melody girls vyčítána jako spolupráce s druhořadými  evropskými operními domy? A teď najednou takový sukces!  „Inscenace je výtečná a znamená obrovskou výzvu pro pražskou operu“ (J. Herman). Proboha jakou výzvu?  Inscenace byla mezi těmi, které prozatímní ředitel ND Mrzena v listopadu loňského roku svévolně vyškrtl z dramaturgického plánu. Mám prostou otázku: nebyl to právě J. Herman, který v rámci ad hoc jmenovaného poradního orgánu pro operu se vydatně podílel na Mrzenově bezprecedentní censuře předem dojednaného dramaturgického plánu? A tedy se podílel – má-li jeho nadšená recenze pravdu - , na ochuzení českého divadla i diváka o významnou kulturní hodnotu? Herman tuto svou černou práci v duchu chucpe cudně opisuje slovy: „Koprodukce se původně zúčastnilo pražské ND, po odvolání bývalého vedení se však přinejmenším v příští sezóně k projektu nepřipojí.“ Autor jen zapomněl uvést, čí zásluhou.