No nic, třeba se ještě stačím poučit. Tedy stran těch číslíček (za nimiž už tuším atomy), nikoliv stran toho studu. Uvědomila jsem si, že tu vždycky bylo něco, na co jsem se styděla zeptat, protože mi přišlo, že by to byla ostuda. Přece všichni vědí…
Nepochybuju, že dneska například všichni vědí, proč je největším nepřítelem Čína. Koneckonců se o tom už léta mluví a tvrdí to i kapacity, kterých si považuju. Takže se neptám. Ale stejně by mě to zajímalo. Jasně, o demokracii nemůže být v případě Číny ani řeči, ale takových zemí je víc a za nepřítele je, pokud vím, většinou nepovažujeme.
Kafe. Bez dalších dotazů. Proč se nám nedostává obyčejných věcí |
Mám v Pekingu jednu příbuznou, co tam původně odjela kvůli práci pro jistou nadnárodní společnost, ale posléze se zamilovala do Číňana, vzala si ho a dokonce si s ním pořídila dítě. Dopisujeme si na sítích, ale nic zvlášť znepokojujícího se zatím nedozvídám. Možná proto, že by ji cenzurovali? Nebo je zmanipulovaná?
Na fotkách vidím jen, že čínský manžel vypadá sympaticky a sportovně, že se rodina podobá běžné středostavovské rodině ze Západu, a ač nemá na vyhazování, taky vyhazuje za zbytečnosti, jako středostavovská rodina ze Západu.
Zdá se, že mladé mamince dokonce ani moc nevadí všudypřítomné kamery, i když fakt je, že za covidu ji s pomocí nějakých elektronických sledovatelů nachytali, jak vkročila do obchodního centra bez zapnutého telefonu, což přišlo Velkému bratrovi podezřelé. Mě zas přišlo podezřelé, že to poznal, že znal adresu a přišel se zeptat na důvod vniknutí do obchodu bez elektronické identifikace až domů.
Věcí, které bych chtěla vědět, ale stydím se zeptat, je ovšem víc. Často se týkají komunikace s počítačem nebo s telefonem, protože mám zkušenost, že se všichni diví, jak můžu nevědět takovou samozřejmost. No, nevím.
S tou angličtinou, která zahání češtinu do kouta, nevím, nevím |
Slabiny mám nadále i v oblasti té chemie. Pokaždé, když slyším nebo čtu o nelegálním obchodu s drogami, mám chuť vznést (ale nevznesu) otázku, kde bych si teda mohla nějakou tu drogu koupit legálně. Protože jednou za život bych přecejen ráda okusila.
Jedna kamarádka říká, že v pokročilém věku už by měl mít člověk doma něco, co by ho převedlo k předkům co nejpříjemněji. Vytahuje se, že ona má, ještě z dob, kdy jejímu dědovi znárodnili lékárnu, akorát neví, jestli po půlstoletí už látce nevypršela účinnost. Soudím, že se taky stydí ptát, jako já.
