Jak významná je tato novina? Nejde o okamžitou komerční hrozbu: náběh bude pozvolný a ASML – naprostá špička v oboru, se sídlem v Nizozemsku – má stále velký náskok. Jde však o důkaz, že se i takto extrémní monopol dá dohánět, má-li konkurent chráněný trh, státní kapitál a dost času.
Imerzivní litografie DUV ale není špičkovou technologií. Je to generace strojů z doby kolem roku 2005, kterou Čína replikuje s dvacetiletým zpožděním. Umí v jediné expozici vykreslit struktury kolem osmadvaceti nanometrů a s vícenásobným patternováním se dostane až k sedmi nanometrům, ovšem za cenu nižší výtěžnosti.
Skutečná hranice oboru leží jinde: u extrémního ultrafialového záření EUV. I tam se ale něco děje. Podle Reuters byl koncem roku 2025 ověřen funkční prototyp domácího zařízení EUV, postavený zčásti z komponent starších strojů ASML a týmem, v němž pracovali bývalí inženýři ASML získaní pod krycími jmény náborovými bonusy ve výši tří až pěti milionů jüanů. Čínským cílem je vyrábět tímto prototypem funkční čipy v roce 2028.
Výjimka, která zpochybňuje sílu Evropy
Nejlepší odpověď na otázku, jak dlouho může ASML svůj náskok udržet, nabízí historie samotné ASML. První obrazy pořízené extrémním ultrafialovým světlem vznikly v polovině osmdesátých let v Japonsku. ASML dodala první produkční systém EUV v roce 2013. Do skutečné velkosériové výroby čipů se ta technologie dostala až v roce 2019.
Mezi fungujícím prototypem a ziskově vyráběnou destičkou tedy leželo více než třináct let, a to u firmy, která obor vedla, měla k dispozici všechny dodavatele světa a spolupracovala s nejlepšími výrobci čipů.
Evropa sní, že se stane čipovou velmocí. Pokud dá dohromady 120 miliard eur |
Samotný stroj navíc není vše. ASML nevyrábí optiku, tu dodává Zeiss. Nevyrábí lasery, ty dodává Trumpf. Počet dalších subdodavatelů se blíží stovce. Co ASML skutečně vlastní, je integrace celého systému, instalovaná základna strojů u zákazníků, servisní síť a několik desetiletí zpětné vazby z reálných výrobních linek. Nový hráč nemusí postavit jeden stroj, ale celý ekosystém a k tomu křivku výtěžnosti ověřenou v cizí továrně.
Je tu ale háček. Exportní omezení, jež mají náskok ASML chránit, zároveň financují jeho dohánění. Čína tvořila v roce 2025 třetinu tržeb ASML, letos zhruba pětinu. Každé další omezení snižuje hotovostní tok firmy a současně zvyšuje politickou návratnost čínské konkurence. Generální ředitel ASML odhadoval v roce 2024 čínské zaostání na deset až patnáct let. Analytik Dylan Patel ze SemiAnalysis v březnu 2026 předpověděl plně domácí DUV a předkomerční EUV do roku 2030.
Tím se dostáváme k otázce, proč nemá víc firem, jako je ASML? Draghiho zpráva o evropské konkurenceschopnosti na to odpovídá nepříjemnými čísly. V posledním půlstoletí nevznikla v Evropské unii od nuly ani jedna společnost s tržní hodnotou nad sto miliard eur, zatímco všech šest amerických firem s hodnotou nad bilion eur vzniklo právě v tomto období. Mezi padesáti největšími technologickými firmami světa jsou jen čtyři evropské. Evropské podniky vydaly v roce 2021 na výzkum a vývoj zhruba o dvě stě sedmdesát miliard eur méně než americké.
Poučný je i způsob, jakým ASML vůbec vznikla. V roce 1984 ji jako společný podnik založily Philips a ASM International a první roky strávila na hraně přežití v provizorní budově vedle areálu Philips ve Veldhovenu. Rozhodující okamžik nepřišel od evropských kapitálových trhů, nýbrž od zákazníků.
Výrobci čipů ve střehu. Blokáda Hormuzu ohrožuje dodávky klíčových surovin |
V roce 2012, kdy vývoj EUV pohlcoval peníze bez viditelného výsledku, se Intel, TSMC a Samsung zavázali přispět 1,38 miliardy eur na výzkum během pěti let a zaplatili dalších 3,85 miliardy eur za 23% nehlasovací podíl. Evropskou technologickou korunu tedy dofinancovali americký a asijští odběratelé, protože si nemohli dovolit, aby ASML neuspěla.
Evropa nemá problém s výzkumem. Má problém s řetězcem, který vede od výzkumu k průmyslovému měřítku: roztříštěné kapitálové trhy, nedokončený vnitřní trh, drahá energie a především chybějící trpělivý kapitál ochotný čekat dvacet let. ASML není důkazem evropské síly, ale výjimkou, která ji zpochybňuje.
Dobrý pocit za vysokou cenu
A právě sem patří debata o energii. Čína bývá předmětem servilních adorací díky investicím do obnovitelných zdrojů. Loni Čína připojila přes 430 gigawattů nových solárních a větrných zdrojů a v prvním pololetí letošního roku klesl podíl uhlí na výrobě elektřiny poprvé pod polovinu, na 49,7 procenta.
Jenomže Čína zároveň vypouští přes třetinu světového oxidu uhličitého, emise její uhelné energetiky vzrostly od roku 2000 pětinásobně a na hlavu dnes vypouští kolem devíti tun ročně, tedy zhruba o polovinu více než je průměr emisí Evropské unie na obyvatele.
Rok 2025 byl prvním, kdy čínské emise meziročně klesly (o 0,3 procenta). Ale proč klesly? Hlavně díky poklesu výroby stavebních materiálů, protože investice do nemovitostí propadly v roce 2025 o 17 procent a v prvním čtvrtletí roku 2026 o dalších 11. Jinými slovy: čínský emisní vrchol je čistě důsledkem krize stavebnictví.
Nervozita kolem čipů. Proč zpráva firmy ASML způsobila dramatický propad akcií na amsterodamské burze |
Mezitím během prvního čtvrtletí roku 2026 čínské emise vzrostly o dvě procenta. Spotřeba elektřiny stoupla o 5,2 procenta, výroba z uhlí a plynu o čtyři procenta, a to navzdory rekordní výstavbě obnovitelných zdrojů. Tvrzení, že Čína už překonala emisní vrchol, je zatím spíš hypotéza než pozorování.
Pro Evropu z toho plyne nepříjemný závěr. Její energetický mix je sice čistší, ale průmysl platí za elektřinu zhruba o polovinu více než čínský a dvojnásobek toho co americký (kompenzace nákladů na emisní povolenky je v tomto srovnání už započtena). Evropa si tedy kupuje dobrý pocit z bezvýznamného snížení globálních emisí za vysokou cenu pro vlastní průmysl.
Člověk nemusí být génius, aby chápal, že pro Evropu to není dobrý obchod.
