Ale výsledek je, že elektroautem jezdí jen ti nejbohatší z nás, zlomek populace. Lidová většina se snaží držet při životě auta ve věku 10+, protože nejsou zatížena technologiemi, jež sice snižují emise o desítky promile, ale zvyšují cenu o desítky procent. A na spadnutí je obchodní válka s Čínou, protože zatímco v Evropě se vedly ideologické debaty, asijská velmoc vzala budoucnost rozkazem a teď nás to bude mrzet.
Nic proti ekologii ani progresi, jen si zastání zaslouží také normální, neideologické a nevychytralé nahlížení světa. Elektroauta mají jednodušší pohon, méně součástek, měla by mít snazší servis. Přesto jsou dražší než auta klasická. Mohla zbavit spalin ovzduší ve městech, kde ona lidová většina nepotřebuje okázalou limuzínu jako deklaraci společenského statusu, ale vystačí si s malým autem na pět nebo dvacet kilometrů cesty do práce a zpět pětkrát za týden.
Politická diskuse o budoucnosti evropské autobranže připomíná bramboračku |
Mudrlanti vedou nekonečné spory o to, jestli se dá elektroautem dojet k moři, nebo ne. Nedá? No tak nás tam doveze spalovací nebo hybridní motor. Měl pro to samozřejmě zůstat prostor i v legislativě, navzdory svazáckému nadšení pro zákazy.
Minimálně ve městech už mohl být elektroaut viditelný podíl. Ovšem automobilky to vzaly úplně opačnou cestou – udělaly z elektromobilů luxus. Zlom v jejich uvažování ilustruje osud elektrické Škody Citigo, jež byla na trhu úspěšná a záhy vyprodaná, ačkoli cena převyšující 400 tisíc korun byla v té době relativně vysoká. Uživatelé toho auta dodnes říkají, že je úplně skvělé, bez poruch a s minimální spotřebou. Omylem vyrobený nejlepší model v historii automobilky, lze najít mezi komentáři v recenzích. Jenže Citigo muselo skončit.
Obrat a emisní kvóty začali výrobci honit na elektromobilech s cenovkou nad milionem. Až když se prodeje zasekly, mluví se o potřebě revidovat evropské ekologické ambice, zákazy spalovacích motorů a čínské dovozy. A už se spekuluje, že magickou hranicí atraktivnosti elektromobilů je půl milionu korun. Pro cenotvůrce automobilek je to sice skoro rouhání, tají se jim dech, když to připouštějí. To ale přece nic neřeší.
Že se ceny těch nejobyčejnějších škodovek vyšvihly vysoko nad 400 tisíc korun, je pouze věc obchodní politiky, ne realistický pohled na užitečnost té věci a možnosti spotřebitelů. Elektroauto má stát méně.
Touhle cestou se mezitím dala Čína. Paradoxně to vypadá, že tamní automobilky jsou tím jediným, kdo vzal evropské ideje za své. Evropa teď vymýšlí cla, aby svůj tradiční automobilový průmysl ochránila. Je to vážná věc, ale zatím nikdo nenašel ani odvahu říct: udělali jsme chybu.
Svět se změnil, nastává čas Asie. Moc USA už není neomezená, musí se snažit zbrzdit Číňany |
V Americe se na realitu umějí dívat s větší upřímností. Generální ředitel Fordu Jim Farley po svých návštěvách Číny řekl, že situace jeho automobilky ve vztahu k čínským se už nedá popsat, jako že by jí ujížděl vlak. Je prý na špatném nástupišti úplně jiného nádraží, zatímco Čína míří do cíle. Řekl také, že strategie vyrábět bokem pár elektromobilů, ale pořád věřit, že hlavním produktem zůstanou auta na benzin a naftu, vede jen k mnohamiliardovým ztrátám a drastickému opoždění za skutečnou konkurencí.
To elektroauto, co bych si rád pořídil, může být o něco dražší než čínské. Když to nebude o moc, vezmu ho radši. Ale jestli ne a bude-li mít asijská konkurence slušný servis a recenze, půjde patriotismus stranou.
V Číně to evidentně vědí. V Evropě to teprve začínají tušit, ale místo soutěže nebo podpory ordinují znovu drahotu.
Autor je šéf plzeňské MF Dnes.