Navenek šlo, jako obvykle, o boj proti korupci. To samo o sobě není v čínské armádě nic nepravděpodobného. Generálové si dlouhodobě budovali paralelní ekonomiky kolem státních zakázek, povýšení i přístupu ke zbrojním rozpočtům. Korupce je v čínském vojenském aparátu strukturální problém a dlouhodobě se o ní ví. Jenže tentokrát se nečistí periferie. Padli lidé z absolutního vrcholu.
A oficiální vysvětlení postupně odhalilo skutečný důvod. Je to „podrývání autority Si Ťin-pchinga“, „politická neloajalita“ a „poškozování bojové připravenosti“. Jinými slovy nešlo primárně o úplatky, ale o moc.
Otřes v Číně. Vyšetřují nejvýš postaveného generála, býval Siovým blízkým spojencem |
Nejen čínský problém
Armáda byla v Číně po desetiletí relativně autonomním světem, takovým „samostatným královstvím“ s vládou generálů. Civilní vedení s ní od konce vlády Mao Ce-tunga zacházelo opatrně. Si tuto rovnováhu systematicky bourá už od nástupu k moci, ale tempo se dramaticky zrychlilo po roce 2023.
Starší generálové mizí a jsou nahrazováni mladšími důstojníky a politickými komisaři. Tedy lidmi, jejichž hlavní kvalifikací není vojenská zkušenost, ale ideologická spolehlivost. Cíl je zřejmý, je to absolutní kontrola.
Představa, že armáda připravovala proti Simu puč, jak o tom spekulovali někteří komentátoři, je mylná. Převraty nebývají záležitostí několika generálů obviněných postupně během měsíců. Pravděpodobnější scénář je, že část starého velení brzdila Siovy ambice, především pokud jde o Tchaj-wan. Spekuluje se, že generálové varovali před vojenským dobrodružstvím a upozorňovali na reálné slabiny čínských ozbrojených sil. Právě proto museli odejít.
Čína ukázala vesmírnou letadlovku jako ze Star Wars. Nemožné, kroutí hlavou experti |
Čínský oficiální tisk už připouští, že armáda může být „dočasně oslabena“, ale slibuje, že výsledkem bude vyšší schopnost „vyhrávat války“. Přeloženo - loajalita má přednost před profesionalitou a bojovat se na pokyn strany bude. V Číně to není novinka, ostatně čínské vedení třeba kdysi přes nechuť generálů poslalo bojovat svou armádu do Vietnamu, mimo jiné aby se prý „zocelila“. Nicméně je to riskantní přístup.
Tím se zvyšuje pravděpodobnost konfliktu kolem Tchaj-wanu. Pokud skutečně platí, že Si zvažuje zásadní krok v horizontu několika let, možná už kolem symbolického výročí založení ČLR za tři roky či dříve, pak odstranění skeptických hlasů z armády, starých důstojníků, kteří vědí, jak krvavá může být válka, dramaticky mění rovnováhu. A není to jen čínský problém.
Instinkt vůdce na první místě
Ve Spojených státech mezitím prezident Donald Trump, jak nedávno znovu upozornil list Financial Times, provedl svou vlastní personální revoluci. Zbavil se zkušených generálů a odborníků na bezpečnostní politiku a nahrazuje je loajalisty. Stejně jako Si dává přednost osobní oddanosti před zkušenostní a institucionální pamětí.
USA vydaly novou obrannou strategii. Mění postoj k Číně, pro spojence má varování |
Dvě největší světové mocnosti se tak začínají v něčem nepříjemně podobat. Centralizuje se moc, byť s naprosto odlišným ideovým zdůvodněním, oslabují se profesionální elity a obě země spoléhají na osobní instinkt svých vůdců. Obě mají lídry posedlé historickým odkazem a jak se zapsat více do historie než tvrdou odpovědí na „provokace“ a velkým vojenským vítězstvím? A obě pracují s představou, že tentokrát by risk mohl vyjít.
