Proč by Trump neměl zbytečně provokovat Čínu? Soudruzi z Pekingu sehrávají jednu pozitivní roli

Safespace   5:00
Jak se administrativa Donalda Trumpa postaví k Číně? Na ministerstva zahraničí, obrany, i do rady národní obrany míří protičínští jestřábi Marco Rubio, Elbridge A. Colby či Michael Waltz. Čína je prokazatelně nejvážnějším mocenským rivalem Spojených států. Jako jediná ohrožuje monopol Washingtonu na poli technologického průmyslu a ve využití AI. Její ozbrojené síly početně převyšují americké, a to včetně strategicky nejdůležitějšího loďstva.
Prezident USA Donald Trump (vlevo) a jeho čínský protějšek Si Ťin-pching na archivním snímku.

Prezident USA Donald Trump (vlevo) a jeho čínský protějšek Si Ťin-pching na archivním snímku. | foto: Reuters

Zájmy Washingtonu a Pekingu se přímo kříží v Jihočínském moři a tchajwanské úžině a nepřímo v celém Indopacifiku.

Minimálně z jednoho důvodu by ale Trumpova administrativa měla postupovat přinejmenším citlivě. Čína má pro ni i svůj pozitivní význam. Největší geopolitickou výzvou je pro Bílý dům v současnosti ukončení války na Ukrajině, ke kterému se prezident Trump explicitně zavázal již v předvolební kampani. A právě tady Peking v minulých letech opakovaně sehrál kladnou roli.

Miluji Rusy, ale... Trump hrozí Kremlu vysokými cly, neukončí-li rychle válku

Podle někdejšího ministra zahraničí Antonyho Blinkena zasáhla Čína ve chvíli, kdy ruský prezident Vladimir Putin reálně uvažoval o použití taktické jaderné zbraně proti Ukrajině.

Americké hrozby vojenskou eskalací ruského prezidenta jistě nenechaly chladným. Když se ale proti jeho plánu postavil i Peking, bylo rozhodnuto. Riziko, že by Putin přišel o jediného významného spojence – jakkoli laxního – udělaly za jeho úvahami rychle tečku. Podobnou roli Peking nejspíš sehrál znovu, když Putin loni na jaře hrozil umístěním jaderné zbraně na oběžnou dráhu.

Tato role racionálního „lumpa“, kterou Čína hraje, je pro Washington výhodná. Na rozdíl od Putina čínští soudruzi slyší i na cukr, nikoli pouze na bič. Na snahy odešlé administrativy Joea Bidena po alespoň částečném narovnání vztahů zareagovali kladně.

Jakkoli je Peking zcela nepochybně za celou řadou protiamerických provokací, jako byly špionážní balony v únoru 2023 a dost možná i záhadné drony nad americkými vojenskými základnami, ve své agresivitě záměrně udržuje určitou mez.

Co můžeme čekat, drahý příteli? Putin a Si si volali hned po Trumpově slibu

Ve věci Tchaj-wanu i nadále volí ostrou rétoriku, té však naštěstí alespoň prozatím neodpovídají činy. Od listopadu 2023 spojuje Peking s Bílým domem opět pověstná „horká linka“ a od loňského léta platí totéž pro vrchní velení jejich ozbrojených složek. To je pro prevenci příštích konfliktů - potenciálně mnohem hrozivějších, než je ten na Ukrajině - stěžejní.

Washington se jistě nesmí nechat ukolébat do pozice, kdy uvěří čínským přátelským tvářím a údajně mírotvorným snahám. Peking sleduje primárně svoje zájmy, a ty jsou s těmi americkými do budoucna v konfliktu. Vedle geopolitických hledisek je dělí i ideologie.

Amerika není připravená na válku. Čína a Rusko ji v jedné věci předběhly

Čínský komunismus se sice na konci 20. století otevřel volnému trhu, pod touto ekonomickou stránkou se však stále skrývá pravověrné učení, které je se západní liberální společností neslučitelné. Přinejmenším prozatím jsou ale dobré vztahy s Pekingem pro Washington důležité. Čelí momentálně nejedné bezpečnostní výzvě včetně války na Ukrajině, konfliktu Izraele s Hamásem či stále agresivnějším jemenským Húsiům ve strategicky důležitém Rudém moři. Není důvod si přidělávat další.

Vstoupit do diskuse (7 příspěvků)
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.