Citový prožitek nelze nakomandovat

Posílám Vám reflexi na článek historika Šustka ,,OPERETKA BULVARIZUJÍCÍ ODBOJ". Ono nejde jen o Strachův film, ale je to modelový příklad toho jak různé generace prožívají, cítí ( a nebo ne ) naše národní dějiny. Jejich postoje vycházejí z naprosto odlišných východisek, opírají se o jiný vzdělanostní základ, disponují i jiným jazykovým a znalostním vybavením, což je na mnoze důvod četných neporozumění. Prostým hovorem, či článkem počínaje, konče nejen zmíněným filmem, ale i ve skutcích, které mají zásadní význam pro chod této země. Neumím napsat to, co by se mohlo nazvat MEZIGENERAČNÍM SROVNÁVÁCÍM SLOVNÍKEM,který by osvětloval různost slovních výrazů a pojmů ( tabu, děvkař, pruderie, floutek, cudný, přecudný, cizoložství, odporný, mačo, - ale také síla prožitku dané doby, étos, respekt, úcta, pieta oběť nejvyšší ( a nebo také zbytečná sm rt.) etc. Ostatně on by byl patrně nebyl takový slovník nic platný, protože jsme svědky toho, že když se jedná o pojmy související s vnitřním, duchovním světem člověka hovoříme o hodnotách nehmotných a jako abstraktní pojmy by bylo zpozdilé vyžadovat stejnou sílu prožitku u citově zploštělého a otrlého jedince ve srovnání se vzdělaným a jeho lidsky a citově vyvinutým protějškem.To nelze nakomandovat ani nadekretovat.Jako chlapec jsem se rozplakal při koncertním provedení Pergolesiho zpívané AVE MARIA, hluboce dojat jsem i dnes, zatím co chlapec od vedle s tím to nehnulo ani tehdy, natož dnes jako se stejně starým dědkem. Disponuji poměrně výraznou občanskou výbavou vnuka spoluzakladatelů prvé svobodné Československé republiky, tak že jiné postoje a názory ode mne očekávat nelze. Děkuji za otištění.