Prvním a hlavním problémem je to, že Evropská unie není firma, což původně byznysmen Donald Trump zřejmě nepochopil. Trump totiž dokonce nechápe občas ani to, že národní státy nejsou firmy, pokud tedy nejde o nějaký režim, kde, jako třeba v Saúdské Arábii, vládnoucí rodina vlastní stát či zemi vlastní vládnoucí strana. V demokraciích s tržním hospodářstvím to takhle nefunguje, a tak Evropská unie a ani jednotlivé národní státy nemohou Trumpovi slíbit, že od něj koupí velké objemy surovin či masivně investují v Americe.
Evropská politika v kostce. Proč EU musela s Trumpem prohrát v jednání o clech |
I kdyby se státy Evropské unie shodly na společném skutečně povinném nákupu energií ve velkém měřítku a uzákonily nucené investice firem ve Spojených státech, bylo by obtížné naplnit požadované objemy. Způsobilo by to obrovské ekonomické potíže Evropě i ve Spojených státech.
Krásně je to vidět na nákupech ropy a plynu. Trump požaduje nákupy za 750 miliard dolarů v průběhu tří let, tedy za 250 miliard dolarů ročně. Evropská unie ovšem loni nakoupila americké energetické suroviny jen za asi 76 miliard dolarů. Ano, Unie chce nahradit zcela své dovozy z Ruska, ty ovšem tvoří jen 23 miliard dolarů. Dohromady je to tedy 99 miliard a v tom případě by bylo třeba ještě nakoupit za 151 miliard.
Hlavně se mít čím doma pochlubit
Teoreticky by to šlo, vždyť Evropská unie loni nakoupila celkově ropu a plyn za zhruba 375 miliard dolarů (údaje se různí podle různých zdrojů, někdy se připočítávají i další suroviny). Jenže znamenalo by to odkopnout osvědčené dodavatele – jako třeba Norsko - a zřejmě také vypovědět i některé už uzavřené kontrakty. Zároveň by bylo potřeba přestavět evropské rafinérie, které jsou schopny momentálně zvýšit zpracování americké ropy ani ne o dvacet procent.
Americká cla jsou nejvyšší od roku 1935. Asi ještě porostou, upozorňují odborníci |
To všechny by znamenalo náklady. Navíc americké energetické suroviny by díky tomuto postupu výrazně zdražily. Celé Spojené státy totiž nemají za současných podmínek kapacitu vyvážet tolik ropy a plynu, kolik chce Trump, aby Evropa nakoupila. Loni Američané vyvezli do celého světa ropu a plyn za 166 miliard dolarů, teď by měli vyvážet za 250 miliard dolarů ročně jen do Evropy.
Dá se to vyřešit dlouhodobě investicemi do zvýšení těžby a krátkodobě zdražením. Zdražením pro Evropany, ale samozřejmě také pro Američany, protože ti budou muset spotřebovávat méně ropy a plynu, aby zbylo na export, nebo ji někde dokoupit za většinou vyšší než americké ceny. Jenže zdražení v Americe Trump nechce a zejména ne zdražení paliv u benzinových pump. Proč ale trval na svých požadavcích?
Nejlepší, čeho mohla EU dosáhnout. Z dohody s USA se mohou těšit výrobci alkoholu |
Trumpa čísla a tržní mechanismy nezajímají, Evropskou unii považuje za obdobu Sovětského svazu či komunistické Číny s plánovaným hospodářstvím, a na realitu často kašle. Důležité je, že se může pochlubit doma „úspěchem“ a máchat kolem sebe často nesmyslnými čísly. Pak na to zapomene. Ostatně, když se v roce 2020 dohodl s Čínou, že nakoupí další americké zboží za 200 miliard dolarů, nic takového se nakonec nestalo, a Trump to přešel mlčením. Jenže s takovým člověkem se opravdu těžko jedná a je vůbec těžké brát ho vážně.
