A právě tato propast často vede lidi k tomu, že pak vnímají tyto rádoby ctnostné elity jako naprosto odtržené od reality.
Klimatičtí aktivisté opět zaplaví New York a budou naprosto ignorovat desítky let neúspěšných summitů. Od „Summitu Země“ v Riu, který se konal v roce 1992, se podíl obnovitelných zdrojů na celosvětové energetice zvýšil pouze o dva procentní body z 12 na 14 procent, a to navzdory tomu, že svět na tyto účely vynaložil přes 14 bilionů dolarů (převážně na dotace).
Při současném stavu bychom dosáhli plně obnovitelné energie až za další čtyři století. Podle zprávy Emissions Gap Report 2024, jíž vydává OSN, by byly emise v roce 2030 stále o 19 procent vyšší než v roce 2019, i kdybychom bezpodmínečně splnili veškeré závazky, které jsme si předsevzali. Přesto se dá očekávat, že v New Yorku uslyšíme ještě odvážnější a nákladnější sliby, které vůbec neberou v potaz ekonomické dopady a mizivé účinky takového jednání.
Neefektivní politika uhlíkové neutrality
Svět loni utratil přes dva biliony dolarů za klimatickou politiku. Do roku 2050 nás bude stát uhlíková neutralita neskutečných 27 bilionů dolarů ročně, a to až po zbytek století. To pochopitelně přiškrtí růst a vyšvihne ceny energií, což nejvíce pocítí ti chudší. Návratnost takové klimatické politiky by přitom činila pouhých 17 centů za každý utracený dolar.
A mezitím by pouhé miliardy dolarů mohly zachránit miliony lidských životů. V New Yorku se však nekoná žádný „Týden péče o matky a novorozence“, který by přilákal pozornost celebrit, i když ročně umírá 260 000 matek a 2,3 milionu novorozenců.
Přitom jednoduchá opatření, jako je například resuscitace novorozenců při porodní asfyxii za pět dolarů, by mohla za 2,1 miliardy dolarů zachránit život 166 000 matek a 1,2 milionu dětí. Každý investovaný dolar by pak představoval sociální přínos ve výši 87 dolarů. To je 600krát efektivnější využití našich omezených zdrojů, než které nabízí politika uhlíkové neutrality.
Ale mohli bychom toho udělat mnohem víc. Za 1,7 miliardy dolarů můžeme rozšířit očkování pro děti, čímž bychom zachránili půl milionu dětí ročně, s návratností 100 dolarů za každý vynaložený dolar. Dalších 1,1 miliardy dolarů by pomohlo v boji proti malárii a zabránilo by 200 000 úmrtí, což by společnosti přineslo 48 dolarů na každý investovaný dolar. A investice 5,5 miliardy dolarů do výzkumu a vývoje v zemědělském sektoru by zvýšila produkci potravin o 10 procent, což by vymanilo sto milionů lidí z hladomoru a nastolilo lepší budoucnost.
Zamrzne oceán u Británie? Golfský proud slábne, varuje český vědec |
Zkuste to porovnat s neskutečně nákladnou klimatickou politikou a jejími mizivými přínosy. Závazky k uhlíkové neutralitě by mohly připravit země o celý jejich rozpočet. Navíc lze očekávat, že je dokážou splnit pouze bohaté státy, což by nakonec mohlo představovat náklady ve výši 5 000 až 20 000 dolarů na osobu ročně. Něco takového je naprosto neúnosné a nepředstavitelné.
Celkový dopad by byl navíc naprosto zanedbatelný, a to i když použijete klimatický model přímo od OSN, který porovnává rozdíl mezi současnou politikou bohatých zemí a dosažením nulových emisí do roku 2050. Rozdíl v globální teplotě by v roce 2050 nešel ani změřit, v roce 2100 by pak činil vcelku směšných 0,1 °C. Důvodem je hlavně to, že většina emisí bude pocházet z Číny, Indie a Afriky, které pochopitelně upřednostní zmírnění chudoby prostřednictvím levnější energie.
Klimatičtí aktivisté tvrdí, že se blíží konec světa. Pravda je však taková, že metaanalýzy klimatických ekonomů, které zkoumají dopady změn klimatu, ukazují, že nekontrolované oteplování by do poloviny století snížilo HDP o zhruba 2–3 procenta, což je opravdu daleko od Armagedonu.
Řešením klimatických změn určitě není předražená a nespolehlivá energie, ale spíše inovace v oblasti energií. Svět potřebuje navýšit investice do výzkumu a vývoje zelených energií, protože ty jsou aktuálně velice malé. Nejenže to bude mnohem levnější než aktuální částky vynakládané na klimatickou politiku, ale ještě se tím urychlí průlomové objevy, díky kterým bude zelená energie levnější než ta z fosilních paliv. Pak bude přechod na čistší energie možný pro všechny, nejen pro bohaté elity.
Klaus o klimatu a Green Dealu: Potřebujeme už zapomenout na zelené sny |
Zvyšování příjmů a příležitostí pro chudší národy světa není dobré jen z morálního hlediska – zlepšuje výživu i zdraví a redukuje strádání. Jakmile se navíc lidé vymaní z chudoby, jsou pak méně zranitelní a odolnější vůči klimatickým výzvám.
Opět ten samý, neúspěšný scénář
Svět se musí rozhodnout, zda jít cestou těch nejúčinnějších politik a strategií, které řeší akutní problémy světa, jako jsou nemoci, hladomor a chudoba, nebo se soustředit na obavy bohatých zemí ze změny klimatu. Na Climate Week se zase bude opakovat ten samý, neúspěšný scénář. Přitom by stačilo vzít zlomek z těch bilionů dolarů vynakládaných na boj s klimatickými změnami a chytře je investovat tak, abychom se vypořádali s nejzávažnějšími problémy lidstva. Rozvojové země nemohou čekat na teatrální gesta bohaté části světa. Potřebují energii, jídlo a lepší zdraví.
Po 30 letech, kdy se pozornost soustředila výhradně na klima a ostatní globální problémy byly odsunuty na druhou kolej, je čas na změnu. Chudá část světa potřebuje miliardy na zdravotnictví, výživu a hospodářský růst, aby se tamním lidem žilo lépe, a ne neefektivní gesta za biliony dolarů. Bohužel na konferenci Climate Week přehluší vše ostatní spektakulární prezentace nedosažitelných cílů.
