Nad dalším vývojem se ale vznášejí určité otazníky. Co se týče nepřekvapivosti, vnější pozorovatelé ČNB podle průzkumů očekávali snížení většinově teď nebo nejpozději v létě.
Nepřímo tento pohled podepřela viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová, když se v rozhovoru zveřejněném na konci dubna svěřila, že v té době váhala právě mezi snížením repo sazby a jejím ponecháním na dosavadní úrovni. Jaké argumenty hrají v úvahách o správném nastavení úrokových sazeb v současnosti prim?
Napětí na trzích
Na proinflační straně (na podporu spíše mírnějšího snižování úrokových sazeb) vidíme přetrvávající napětí na trhu práce, z něhož vyplývá poměrně svižné zvyšování reálných mezd. To možná ještě letos podpoří zvažované zvyšování platů vojáků, policistů a hasičů. Přímým důsledkem dynamického mzdového vývoje je pak rychlý růst cen v oblasti služeb, kde mzdy představují velkou část nákladů.
Napětí se bohužel vrací i na další trh: obnovení převisu poptávky nad nabídkou už zase – podobně jako v dobách covidové pandemie i před ní – tlačí vzhůru ceny na trhu nemovitostí.
ČNB stáhla úroky, základní sazba je nejníž za tři a půl roku |
Celkové ceny nemovitostí sice součástí indexu spotřebitelských cen nejsou, nicméně konkrétně ceny nových nemovitostí jsou jedním z parametrů, které vcházejí do výpočtu takzvaného imputovaného nájemného, a to už součástí indexu je, dokonce, váhově vzato, součástí docela významnou (jde o pomyslný výdaj domácnosti za bydlení, pokud bydlí ve vlastní nemovitosti).
Inflaci můžou posouvat nahoru i deficity státního rozpočtu, zejména pokud se budou zřetelně zvyšovat, například v důsledku rychle rostoucích výdajů na obranyschopnost naší země. A proinflačním rizikem jsou i případné snahy čínských úřadů podpořit chabý růst tamní ekonomiky – tedy pokud budou tyto snahy konečně úspěšné. Zprávy o nových krocích na podporu čínské poptávky přišly v minulých čtvrtletích z Pekingu už několikrát, ale zatím žádné zřetelné pozitivní dopady na chuť čínských firem a domácností utrácet neměly.
Naopak na protiinflační straně (ve prospěch nižších úrokových sazeb) lze uvést především dopady politiky Donalda Trumpa v oblasti cel na dovoz do USA. Relevantní je samotná úroveň cel, a to na dovozy z celého světa. Pokud totiž firmy z EU, Číny nebo odkudkoliv jinde něco neprodají v USA, budou se snažit to prodat jinde včetně Česka, a to za sníženou cenu. Stejně relevantní je i celková nejistota daná zmateností Trumpovy politiky.
Ta (spolu se samotným zvýšením cel) vede k obavám z pomalejšího růstu světové ekonomiky, jež se promítají například do levnější ropy, a tedy i pohonných hmot coby produktů z ní.
Žádné odborné hašteření
Poměrně hlasitým signálem na podporu snížení sazeb už teď v květnu byl jen den před jednáním zveřejněný odhad Českého statistického úřadu dubnové spotřebitelské inflace. Hodnota 1,8 procenta byla zřetelně pod očekáváním a naznačila, že ekonomika už teď „letí“ na poněkud nižší inflační hladině, než si všichni mysleli (pokud ovšem nešlo o jednorázový výkyv), a tedy že je možné snižování sazeb trochu urychlit.
Příběh snižování úrokových sazeb se blíží ke svému konci. Je čas se vydat dál |
Poté, co se bankovní rada na základě všech těchto úvah rozhodla šesti hlasy ze sedmi snížit repo sazbu na 3,5 procenta (sedmý hlas chtěl snížení repo sazby odložit na později), přetrvávají – jak jsem avizoval výše – otazníky nad tím, co ČNB provede s repo sazbou v dalších měsících.
Z cen na finančních trzích lze dedukovat, že tržní hráči očekávají další pokles repo sazby v horizontu zhruba roku až na úroveň tří procent. Oproti tomu viceguvernérka Zamrazilová v již zmíněném rozhovoru uvedla, že pokud se bankovní rada rozhodne v květnu repo sazbu snížit (což se skutečně stalo), nelze vyloučit, že to v aktuální sérii snižování sazeb bude poslední snížení.
To by znamenalo ustálení repo sazby na úrovni 3,5 procenta. V jiném nedávném rozhovoru další člen bankovní rady, viceguvernér Jan Frait, označil úroveň 3,5 procenta jako „hezké číslo“, které „dává dobrý základ pro další úvahy“. Přinejmenším někteří členové bankovní rady si tedy oproti očekávání finančního odvětví zřejmě představují ustálení repo sazby na hladině možná až o půlku procentního bodu vyšší.
Debata o konečné výši, k níž by repo sazba mohla teď nebo během několika čtvrtletí doklesat, se může zdát hnidopišským odborným hašteřením, které nemá na praktický ekonomický život vliv.
Průměrná hladina repo sazby v dalších několika letech je ale základem například pro stanovování hypotečních úrokových sazeb. A dopady půlprocentního rozdílu v úročení hypotéky můžou být v leckterém rodinném rozpočtu zatraceně významné. Jde tedy o debatu pro mnohé z nás nadmíru důležitou.
