Ale jsme o osm měsíců dál a druhý summit Kima a Dona nabídne konkrétnější otázky: změnilo se něco? Lze něčím konkrétním doložit význam loňského symbolického zlomu?
Kim a Trump sázejí na malé kroky. Znovu se scházejí po osmi měsících |
S Čínou to bylo před 47 lety jasnější. Od Moskvy se trhla už dříve a její jaderné zbraně nikdo nezpochybňoval. Se Severní Koreou to tak není. Loni Trump sázel na demilitarizaci Korejského poloostrova. Na to, že když USA ukončí tamní vojenská cvičení, KLDR se vzdá svého jaderného arzenálu. Ale ona se ho nevzdá. Sám Kim se nezřekne největší pojistky, kterou má. Čína ho k tomu nedonutí, neboť by přišla o největší klacek na Ameriku. Takže tohle téma Trump asi moc otevírat nebude.
Je tu i téma mírové dohody, naznačily agentury. Že by Kim s Trumpem formálně ukončili válku z let 1950–1953? (Ukončilo ji jen příměří.) Na tom cosi je. I válka proti Hitlerovi skončila sice kapitulací nacistů, ale ne mírovou dohodou s Německem. Za ni se pokládá až smlouva dva plus čtyři (dva německé státy a čtyři vítězové druhé světové) ze září 1990, jež umožnila znovusjednocení Německa. Takovou smlouvu by sice nemohli uzavřít Kim s Trumpem, ale mohli by k ní vykročit.
Jenže toto vše nezakryje zásadní věc. Za osm měsíců od setkání v Singapuru neudělala KLDR nic hmatatelného, co by mohl Trump vydávat za zisk a potvrzení toho, že jeho strategie míří správným směrem. Uvidíme, co přinesou dnešek a zítřek v Hanoji, ale Trump bude čelit tvrdším otázkám než loni. Třeba takové: Loni jste vlastně poskytl legitimaci jaderné Severní Koreji, co se od té doby pohnulo ve směru její jaderné demilitarizace? Prostě otázkám, na které nelze odpovědět jeho oblíbeným slovem „úžasný“.
