Princip této permanentní kampaně je přitom velmi jednoduchý – před veřejností umně marginalizovat všechny skutečné problémy a zaplnit hlavičky voličů jediným velkým tématem zvaným migrace. Jenže se zdá, že tento dosud úspěšný model už začíná dosluhovat. Konstrukt všeobecného ohrožení cizáky totiž dospěl do stadia, kdy už si někteří příznivci SPD přestávají počínat jako stádo ovcí a začínají klást otázky.
Zaskočený Okamura
Možná jste zaregistrovali zprávu o sporné internetové anketě, již minulý týden vyhlásila paradoxně sama SPD (ovšem ne její vedení) a která obsahovala jednu jedinou otázku: „Měla by Česká republika přijmout syrské, afghánské či pákistánské sirotky, tak jak to prosazuje europoslankyně za KDU-ČSL Michaela Šojdrová?“ Ani ne za 24 hodin hlasovalo okolo 10 tisíc lidí. Z toho 73 procent odpovědělo na otázku ano. A pouze 27 procent reagovalo záporně.
Okamurova kandidatura do europarlamentu? Prozíravý krok i otevírání zadních vrátek, míní experti |
Šéf strany Tomio Okamura se zdál být zprávou zaskočen, proto po svém zvyku okamžitě přešel do protiútoku. Pokusy zakrýt podstatu problému křečovitými vtípky na adresu jiných byly ovšem tentokráte pouze nevědomým důkazem, jímž Okamura demonstroval naprostou bezradnost a absenci jakýchkoliv relevantních argumentů.
SPD nakonec cynicky oznámila, že internetové IP adresy lidí, kteří hlasovali pro přijetí sirotků, předají paní europoslankyni Šojdrové, která se ve věci dlouhodobě angažuje. „Až bude mít těch cca 2200 syrských, afghánských a pákistánských sirotků, neprodleně se vám ozve,“ vzkázalo vedení uštěpačně všem hlasujícím. (Mimochodem, není zvláštní vytvářet soupis IP adres u akce, o které údajně vlastně nic nevíte?)
Michaela Šojdrová se nenechala ironickým podtónem vyjádření SPD odradit a ve svém komentáři pod anketu připsala: „Děkuji, že se touto otázkou také zabýváte. Věřím, že jste ochotni pomáhat lidem. Sám Váš předseda pochází z jiné země a v životě to neměl lehké, tak by to mohl pochopit.“
  |
Tomio Okamura ale moc dobře ví, že výsledek ankety je v přímém rozporu s tím, co hnutí hlásá. On sám opakovaně odmítl variantu, aby Česko s evropskou migrační krizí vypomohlo právě tím, že se postará alespoň o padesát sirotků. V uplynulých dnech pak na sociálních sítích napsal: „Celá věc se syrskými sirotky je pro SPD naprosto nepřijatelná, protože v Sýrii mají vlastní zařízení pro takovéto děti (ano, ale na jaké úrovni...), a my odmítáme tento faktický únos příslušníků cizího státu do naší země...“
SPD se zkrátka nehodlá stát sprostým únoscem ubohých sirotků! A Tomio Okamura úspěšně brnká na strunu pseudohumanity dále: „Celá záležitost je jen odporným citovým vydíráním ze strany europoslankyně Šojdrové, která si bere pro své multikulturní cíle ubohé syrské děti jako svá rukojmí.“
Rušení konkurence
Soucit s ubohými dětmi je ze strany SPD opravdu nesmírně dojemný, bohužel hnutí má teď trochu jiné starosti. Okamura totiž upozorňuje, že jejich voličů dlouhodobě ubývá. Doby, kdy byl na hraně účasti ve vládě nebo přinejmenším v přízni premiéra a prezidenta a v samotném centru dění, jsou tytam. SPD je navíc aktuálně monolit s prakticky nulovým koaličním potenciálem.
Stranu navíc táhne dolů diskuse o vnitrostranickém souboji, v němž se hodlá kontroverzní poslanec Lubomír Volný ucházet o křeslo šéfa SPD namísto Tomia Okamury. Že je SPD stranou té nejpřímější možné autokracie (nikoliv demokracie), se ukázalo, když v reakci na Volného kandidaturu najednou zrušila regionální organizaci v Moravskoslezském kraji, které je právě poslanec Volný předsedou.
V SPD to vře a to jí navenek opravdu neprospívá. Paradoxně zůstává v debatách nepochopitelně upozaděn fakt, že sjezd SPD, a tedy i volba předsedy se uskuteční až za dva a půl roku...
Autor je spolupracovník LN.
