K Zemanově evropskému snu patří evropské občanství jako kulturní volba, společná zahraniční politika i společná armáda. Zeman varoval před opakováním appeseamentu z 30. let: „Abychom měli něco víc než měkkou politiku, potřebujeme společnou obrannou politiku.“ To vše je v pořádku, a pokud někdo Zemanovi vyčítá příklon k federální EU i k euru, měl by se sám probrat. K čemu jinému by se měl deklarovaný eurofederalista přiklánět?
Už proto je zajímavější to, co v Zemanově řeči nezaznělo – ani jednou tam nepadlo slovo Ukrajina. Jistě, tu řeč chystal s předstihem, ale události na Ukrajině také nespadly včera z Měsíce. V den Zemanova projevu vyšly na webu New York Times články psané Američany i Rusy, které rozvíjely stěžejní otázku: Je možné podporovat demokracii na Ukrajině a přitom neantagonizovat Rusko? To je klíčový problém Západu ve vztahu k Východu. A Ukrajina je zase klíčový problém Evropy.
Člověk by si myslel, že hovoří-li prezident země s komunistickou i postkomunistickou zkušeností na evropském fóru, nepomine klíčový evropský problém a vysloví k němu svůj podložený postoj – jak to činili prezidenti Havel a Klaus, byť každý jinak. Bývala to jakási obchodní značka České republiky a jejího prezidenta. Očekávalo se, že od něj se Evropané dozvědí něco autentického o vztahu k samoděržavnému Východu a jeho moci. Třeba odpověď na otázku, jak (a zda vůbec) lze podpořit demokracii na Ukrajině a přitom neantagonizovat Rusko. Od Zemana se to nedozvěděli, zato si osvěžili klišé úsporných žárovek a kanálu Dunaj – Odra – Labe.
