V těchto dnech si připomínáme pět let od počátku nástupu covidové pandemie a s ní spojených omezení, jejichž důsledky pociťujeme dodnes. Takové zakulacené výročí se samo nabízí k bilancování a reflexi. Především ohledně toho, jak jsme se poučili o příčinách, následcích a způsobech zvládání takových pandemií, abychom podobnou historii už nemuseli opakovat.
Není to bilancování radostné. Především proto, že v podstatě žádné reflektování prožitého neproběhlo a neprobíhá. Covidová pandemie především každému odhalila zásadní nedostatky ve fungování elit všeho druhu.
Pokud se jedná o politiky, byli jsme přinejmenším u nás svědky ohromného nárůstu populismu. Obávám se také, že se politikům zalíbil způsob vládnutí prostřednictvím přes noc připravovaných a schvalovaných předpisů. Tady je možná jedna z příčin nynějšího nebývalého množství pozměňovacích návrhů, kterými vládní poslanci těsně před závěrečným schvalováním proměňují s vědomím vlády její návrhy do podoby odporující tomu, co ona několik let deklarovala.
Odkud se vzal koronavirus? Tajné služby měly důkazy, ale politici se bojí Číny |
Dalším efektem je, že enormní deficity státního rozpočtu převážně nebudí ničí pozornost – ani vlády, ani médií, ani finančních analytiků. V průběhu pandemie se také ukázalo, nakolik se jako občané od politiků dozvídáme podložené informace. Co bylo jeden den tvrdou dezinformací, nejpozději do čtvrtroku se ukázalo být pravdou. Přesto ale chtějí politici proti dezinformacím bojovat.
V tomto sehráli neblahou úlohu i někteří vědci „přírodovědného zaměření“, kteří se stali oblíbenci médií. Laikovi těžko rozlišit jejich konkrétní specializaci, zda šlo v daném případě o biochemika, epidemiologa, imunologa, nebo přírodovědce. Ostatně je to jedno, protože se k pandemickým opatřením vyjadřovali z pozice odborníka na „virus“, často s nulovou sociální empatií.
Tím prokázali vědě skutečně medvědí službu. Je škoda, a přitom symptomatické, že alespoň následně nedokázali přispět k nalezení a poskytnutí veřejnosti odpovědi na některé základní otázky. Používáme skutečně správnou interpretaci statistických údajů? Jsme vážně nejhorší země na světě v počtu nakažených a zemřelých? Jsou používané vakcíny skutečně bez rizik? A jak moc jsou – tedy spíše byly – účinné?
Čtyřiačtyřicet tisíc zemřelých a velké ticho. Kolem nás staví pomníky obětem covidu, my děláme mrtvé brouky |
Paušální alibi
Covid je stále dobrým zdůvodněním pro všechno. Pro zdravotní potíže i pro špatné výsledky žáků ve škole. Když jsme u statistik, bylo by zajímavé dozvědět se, kolika lidem se u nás nezregenerovaly ani po mnoha letech čich a chuť. Přitom jako by tento těžký handicap ani neexistoval. Jak se zdá, ve zdravotnictví se tomuto problému nikdo nevěnuje a nelze na toto téma z veřejných zdrojů ani od lékařů získat žádné doporučení.
Co ale můžeme čekat, když v době loňské vlny černého kašle nikdo neřešil, jak je možné, že největší výskyt této nemoci se projevoval ve věkové skupině, která relativně krátce předtím prošla přeočkováním a měla by být nejvíce chráněna? To všechno vyvolává nejistotu a další pochybnosti. A pocit, že je každý odkázaný vlastně jenom sám na sebe.
Vrátíme-li se k politice a vědě, stálo by za to se konečně dozvědět, odkud se vlastně covid vzal. Symbolicky k pátému výročí covidu čínský tým objevil nový koronavirus schopný nakazit člověka, ale nebezpečí nové pandemie prý podle „vědců“ nehrozí. Důvody však nikdo žádné neuvedl. I na stránkách těchto novin jeden z představitelů našich odborníků přírodovědného zaměření uvedl, že současný vědecký konsenzus stojí na stanovisku, že není žádný důkaz o úniku covidového viru z laboratoře.
Číňané objevili nový koronavirus, může se přenášet na člověka |
Přitom už před dvěma lety se ministerstvo energetiky Spojených států přiklonilo k tomu, že nejpravděpodobnější je právě únik z laboratoře – a tato verze s během času stále posiluje. Bez ohledu na to, kdo je zrovna americkým prezidentem a která strana má v Kongresu USA právě většinu. Ale opět, nevíme nic a jako by to ani nebylo téma, jaký výzkum a podle jakých pravidel nejenom v Číně probíhá. Člověk by u globální pohromy hodné hollywoodského velkofilmu očekával něco odlišného.
Repete jako přes kopírák
Vrátíme-li se závěrem zpět domů, ukázkou nulové reflexe, politické, ale i odborné a společenské, je konec pandemického zákona. Ten nechali naši politici, hygienici a odborníci přírodovědného zaměření doslova „vyšumět“. Kdyby se objevila nová pandemie, budeme v ještě horší situaci, než jsme byli před pěti lety.
Nejenže nemáme zákonný podklad pro přijímání nutných ochranných opatření, ale máme naprosto najisto desítkami soudních rozhodnutí potvrzeno, že obecné zmocnění v zákoně o ochraně veřejného zdraví není pro plošná omezení použitelné. Přitom stačilo platnost pandemického zákona stanovit jako časově neomezenou a vypustit jeho omezení na covidovou pandemii. Stal by se tak slušným základem pro další práci, anebo dokonce zvládání pandemie. Bez něj nás ale v případě nové pandemie znovu čeká to, co jsme už jednou prožili.
Po pěti letech je tedy bilancování neradostné. Jako bychom žádné reflexe ani nebyli schopni.
Autor je ústavní právník, Právnická fakulta UK
