V sobotu 25. ledna vyšel na webu Lidovky.cz článek význačného epidemiologa a vakcinologa profesora Jiřího Berana s názvem „Covid skončil, zapomeňte? Porovnání zdraví očkovaných a neočkovaných chybí. A nejen to“, kterého se již chytají internetoví covidoví dezinformátoři.
Covid skončil, zapomeňte? Porovnání zdraví očkovaných a neočkovaných chybí. A nejen to |
Autor se podivuje, že se u nás vůbec nehovoří o prosincové zprávě amerického Kongresu ke koronavirové epidemii. Považuje ji za důležitou, protože je ve shodě s jeho kritickými názory na protiepidemická opatření během covidové epidemie. V temných barvách líčí důsledky zavírání škol a sdílí názor, že použitá protiepidemická opatření byla příliš přísná a vedla k nežádoucím následkům, jimž se dalo předejít.
Je potřeba to uvést na pravou míru. V první řadě je třeba zdůraznit, že ona zpráva, z níž profesor Beran cituje, je problematická, protože je velmi zpolitizována. Prezentuje totiž závěry, k nimž dospěli jen republikánští členové oné kongresové komise a snažili se jí využít k obviňování tehdejší demokratické administrativy. Demokratičtí členové komise dospěli v téměř všech bodech k odlišným závěrům, které se shodovaly s výrazně převažujícími odbornými závěry. Platí to třeba hned o názoru republikánů, že virus je laboratorního původu, zatímco demokraté akceptují nynější vědecký konsenzus, že pro to nejsou důkazy.
Pana profesora je třeba pochválit za to, že i on zjevně sdílí názor, že tzv. mRNA vakcíny jsou z velké části bezpečné a účinné a že zachránily miliony životů. Nehlásá také například internetové populární domněnky, že očkování proti covidu způsobilo pokles porodnosti, které bohužel šíří i někteří vědci, členové Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS).
Covid je už „jen“ respirační onemocnění podobné chřipce. Přesto ho nepodceňujme |
Nelze ho ale pochválit za tvrzení, že nebylo bráno v potaz, že prodělání nemoci navozuje poměrně dobrou imunitu. To nikdo nezpochybňuje, ale kritikové očkování ignorovali očividný fakt, že imunita následkem „promoření“ je získávána za nesrovnatelně vyšší cenu (častější úmrtí a těžký průběh onemocnění, dlouhodobé následky) než imunita získaná očkováním a před opakováním infekce s mírnějším průběhem také nechrání. Že i očkování bohužel relativně často provázejí nežádoucí následky, někdy i vážné, je samozřejmě nepříjemný fakt. Ani pan profesor ale nepopírá, že statisticky vzato pozitivní účinky očkování výrazně převládají nad negativními.
Ve slovech o strašení národa a přehnaně přísných protiepidemických opatřeních zaznívá ovšem de facto názor, který se objevil hned na počátku epidemie, že není správné příliš chránit životy lidí, protože je to ekonomicky nákladné a je to spojeno s omezováním osobní svobody. Takový názor je zajisté legitimní, ale podle mého humanistického názoru nesprávný.
Profesor Beran souhlasí s republikánskými kongresmany v názoru, že veřejnost mají informovat v prvé řadě praktičtí lékaři, kteří mají přímé zkušenosti s pacienty. To je ovšem problematické – závěry z hodnocení různých aspektů epidemie (četnost těžkých případů či nežádoucích následků očkování, terapeutická účinnost potenciálních léků) musí být získávány rigorózními statistickými metodami medicíny založené na důkazech, ne na dojmech praktických lékařů. Takové studie existují a jejich závěry jsou jednoznačné – rozhodně nepodporují poplašné zprávy o vražedných vakcínách nebo terapeutických účincích některých chemikálií.
Nechali jste se očkovat proti covidu?
Profesor Beran žádá, aby Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) provedl porovnání zdravotního stavu očkovaných a neočkovaných s některými zdravotními problémy uváděnými odpůrci očkování (infarkt myokardu, mozková mrtvice, karcinom pankreatu, rozvoj melanomu nebo poruchy menstruačního cyklu). Je ale zbytečné, aby ÚZIS něco takového prováděl – podobné studie byly a jsou prováděny v jiných zemích
a neexistuje žádná, která by zjistila cokoli alarmujícího. Jasné ovšem je, že vážným problémem je existence tzv. dlouhého covidu, tedy dlouhodobých potíží lidí, kteří prodělali covid, a to zvláště před očkováním.
V autorově článku, podobně jako v americké kongresové zprávě, zaznívají obvinění, že proticovidová opatření provázely nekontrolovatelné podvody, plýtvání a zneužívání. Nepochybuji, že k tomu docházelo a že některé firmy i jednotlivci na tom zbohatli. Nikdo rozumný jistě není proti tomu, aby se to řádně prošetřilo a případní viníci nesli následky; pochybuji ale, že se to podaří.
Závěrem si stručně připomeňme některá fakta a poučení z covidové krize. Mohou se totiž hodit k lepšímu zvládnutí nějaké příští epidemie. Ta určitě přijde, jen nevíme kdy. Ať už to bude nějaká ošklivá chřipka, úplně nový koronavirus, či něco úplně jiného.
V první řadě je důležité, aby epidemie byla globálně zachycena v samých počátcích a nenechala se rozběhnout tak katastrofálně jako v případě covidu. A je příznivé, že „zásluhou“ covidu se dramaticky zlepšily možnosti rychlého vývoje vakcín, takže včasné očkování by bylo zásadní zbraní proti šíření budoucí podobné epidemie.
Čtyřiačtyřicet tisíc zemřelých a velké ticho. Kolem nás staví pomníky obětem covidu, my děláme mrtvé brouky |
Pro úspěšné zvládání epidemií je důležité vzdělávat populaci tak, aby chápala nutnost protiepidemických opatření a nepodléhala falešným informacím. V podmínkách neomezeného internetového šíření kdejakých nesmyslů je to ale úkol skoro nesplnitelný. A bohužel asi vůbec nelze doufat v brzké překonání vlivu ultraliberální filozofie „absolutní svobody“ neberoucí ohledy na bližní.
A konečně: zásadní je i draze získané poučení, že epidemie nejtvrději postihuje lidi nedbající na životosprávu. I zde je obří pole působnosti pro informační aktivitu státu a expertů, ale i pro praktická opatření motivující ke zdravějšímu životnímu stylu.
