Policisté byli na místě prakticky okamžitě, během pár minut, na nic nečekali, neschovávali se za rohem a okamžitě vletěli do budovy radnice, kde se střílelo. A střelec pálil i po nich, oni palbu opětovali a dost pravděpodobně jej i tím přinutili, aby si nakonec sám vzal život a zastřelil se.
A důležité je říci ještě jednu věc: jako první byli na místě policisté z tamního obvodního oddělení, pak policisté z takzvané prvosledové hlídky, vybavení dlouhými zbraněmi a vycvičení pro takové situace. Právě díky rychlému zásahu policie nebylo mrtvých a zraněných více, protože střelec, vybavený třemi pistolemi a odhodlaný zabíjet, by pravděpodobně jen tak neskončil. Za to by policisty měl jejich prezident Martin Vondrášek ocenit, což pravděpodobně udělá.
Dva mrtví a šest zraněných. Střelec si na úřadu v Chřibské vyřizoval osobní spory |
Je důležité vidět, že policie umí rychle a efektivně zasáhnout, protože ať se nám to líbí, nebo ne, takových případů přibývá a přibývat bude všude po světě, Českou republiku nevyjímaje. U policie je vidět ještě jedna věc: po všech podobných tragédií, od střelby v restauraci v Uherském Brodě, přes děsivé drama na filozofické fakultě v Praze a bezpočet podobných zásahů, jakkoliv třeba nakonec nebyly „ostré“, se opravdu každý další zásah policie zlepšuje a policie jen nevypráví do médií, že cvičí, trénuje a připravuje se na situaci.
Policisté jsou rychlejší, organizace pružnější, informování veřejnosti svižnější a jistější, zásah profesionálnější. To není pochlebování policii, to je – zaplaťpánbůh – realita. Nejsme Amerika, kde jsou podobné činy bohužel častější a policisté mají mnohem více pravomocí, než jakými disponují naši, ale zásah v malé obci na severu Čech je o to cennější.
Nehráli si na hrdiny, nebyli ani ustrašení zasáhnout, ale chovali se jako vycvičení profíci, kteří přesně věděli, co mají dělat. V situaci, do které se nikdo soudný nechce nikdy dostat. A i když možná sami jednu z žen v budově zranili kulkou z jejich zbraně, když stříleli po protivníkovi, jenž pálil přes zavřené dveře, jejich zásah byl profesionální, protože zabránili většímu masakru.
Útočník v Chřibské vystřílel desítky nábojů. Měl řadu opletaček se zákonem |
Přitom je třeba říct, že na rozhodnutí, které my pak můžeme hodnotit v klidu od klávesnice, oni mají zlomek vteřiny – a ještě mají udělat zdravý úsudek v extrémním stresu, kdy každé rozhodnutí může být fatální pro ně nebo ostatní. Proto je třeba říci, že tuto akci policie zvládla na jedničku. A i její další přístup, komentáře, komunikace a snaha vysvětlit okamžitě veřejnosti, co se vlastně stalo, byla nadstandardně otevřená. A tak to má být.
Ten příběh má ale ještě jednu rovinu, jež je pro všechny mnohem nepohodlnější. I když se v Chřibské „všichni znají“ a všechno o sobě vědí, včetně toho, že místní podivín a narkoman má nelegální zbraně, chodí po obci a vyhrožuje, že ji jednou vystřílí, nebyl nikdo, kdy by to dokázal dopředu řešit tak, aby ke střelbě vůbec nedošlo. Ne proto, že by to lidem bylo jedno, ale protože nevěděli, co s tím. Nechtěli to zveličovat, nechtěli být za práskače, vždyť se tu do té doby nikdy nic nestalo. A tak čekali.
A tím ukázali tu nepříjemnou pravdu: společnost má problém řešit varovné signály dříve, než přerostou v tragédii. Policie nemá křišťálovou kouli a nemůže preventivně hlídat každého, kdo je divný nebo protivný. Policisté tentokrát odvedli skvělou práci a na ostatních teď je, aby si přiznali, že prevence začíná u odvahy říci: „Tady je problém.“ A nečekat až na výstřel.
