Radnice, obyvatelé některých čtvrtí velkých měst, ale hlavně lidé na venkově chtějí ticho. V Německu přibývá cedulí upozorňujících, že v konkrétních místech nechtějí chlápky „s malým číslem bot“, kteří si je potřebují prodloužit tím, že každého upozorňují, že už jedou: Pozor, já už jedu a podívejte se, jakou mám motorku nebo jakou mám úžasnou káru. Ta je slyšet, co? Takový hluk já dokážu udělat, že se všichni za mnou musíte otočit.
Ano, mnozí z nás to vnímáme v překladu: Jsem lúzr, nic jsem nedokázal, holky ani šéfové mě nechtějí, nezmůžu se na pořádnou káru ani služebáka, tak mám za tátovy prachy odpad, kterej vylepšuju, a aspoň neseřízenej nebo probodlej vejfuk.
Ne, vážně, jak teď my, kteří žijeme skoro na hranici, objíždíme na cestách do Německa kvůli kontrolám ucpanou dálnici D8 přes menší vsi, všímám si toho, co jsem přehlížel, ale možná spíše toho, co přibylo. Při silnicích je dost jasných cedulí, zpravidla se snímkem dítěte se zacpanýma ušima. Nápisy hovoří jasně: Ohleduplnost! Tiše! (Pssst! Rücksicht! Leiser! Pssst!); Z vašeho hluku se nám dělá špatně! (Euer Lärm macht uns krank!); Jezděte potichu! Zachovejte klid (Leise fahren! Ruhe wahren.) a tak dále.
Viděl jsem je za Moldavou v Krušných horách, kolem Altenbergu směrem na Drážďany a pak třeba v okolí Lauensteinu, kde ani tak nejde o ty, kteří se vyhýbají dálnicím D8 a A17, ale v zatáčkách nad údolím si hrají na Valentina Rossiho.
Všichni víme, že hluk obtěžuje a silně snižuje kvalitu života, pravidelně to ukazují nejrůznější studie. U nás jako bychom to však tolik nevnímali nebo přehlíželi. Nešťastníci odpoledne projíždějí pravidelně centrem Ústí a mezi domy schválně vytáčejí motory všech možných generací golfů, z nichž polovina podle dýmu nemůže projít STK. Na trase z Dubí přes Teplice k Bílině to samé co chvíli udělá nějaký motorkář nebo hlupák v tuningovaném autě.
Pozoruji také sotva patnáctiletého neduživce, který tu pravidelně za sucha na čtyřkolce začne lítat z hlavní silnice do teplické čtvrti Nová Ves po sedmé večer a končí kolem jedenácté. Kdo by mu chtěl promluvit do duše, tak po svém osobním mistrovství světa odpočívá na „Molce“ směrem na Bílinu. A policie? Ta zase oddychuje pod rozbitým mostem u zahrádek nad Proseticemi.
Ale abych nebyl nespravedlivý: ne že by se u nás s hlukem z dopravy nic nedělo. Při nových frekventovaných silnicích a při opravách těch starých, které vedou nedaleko vesnic, ŘSD staví a vylepšuje protihlukové stěny, obce se brání rychlým řidičům osazováním rychlostních radarů. Tady ale mnozí řeknou, že je to hlavně kvůli bezpečí a možná i kvůli jistému zisku z pokut.
Co aby ale obce po vzoru Německa také preventivně upozorňovaly na hluk a pak i vymáhaly pro své obyvatele klid? Co aby se stát podílel na investicích do hlukových radarů? Jejich testy v Evropě už probíhají a například ve Francii, v obcích regionu Île-de-France, kde je zkoušejí, si lidé změnu pochvalují. Technologie, která dokáže odfiltrovat tváře a všechny zvuky kromě konkrétního projíždějícího vozidla, jež hlukem překračuje škodlivou hranici, je drahá, ale je. Míním, že je potřeba ji testovat i u nás, a pokud projde, začít ji nakupovat.
Autor je šéfem severočeské MF DNES.
