Hnutí STAN potvrdilo svůj již dříve deklarovaný úmysl aktivně bojovat proti obezitě, této nové globální pandemii, která už má i svůj mezinárodní den: 4. březen. Představilo zbraň – dodatečné zdanění sladkých nápojů. V aktuálním volebním programu o tom Starostové říkají: „Zavedeme daň ze slazených nápojů podle tzv. polského modelu – tedy spotřební daň ve výši 3,4 Kč/l pro nápoje s hustotou cukru 50 g/l a variabilní složku ve výši 0,35 Kč/l za každých 10 g/l cukru nad tuto základní hranici.“
Daň ze sladkého jako jednu z možností zvažuje ale také Adam Vojtěch, bývalý a možná opět i budoucí ministr zdravotnictví, dnes jihočeský volební lídr hnutí ANO. „Máme objektivně alarmující stav obezity v české populaci, dvě třetiny lidí jí trpí, což je dnes už klasifikované onemocnění. U dětí je to bohužel podobné. Musíme to řešit,“ řekl nedávno. „Budu se snažit hledat společně s odborníky nástroje, které tento nepříznivý trend zvrátí, protože dopad do zdravotnictví je skutečně obrovský.“
Daň v bohulibém hávu
Obezita nepochybně problém je. V Česku sužuje více než 60 procent obyvatelstva, hlásí Státní zdravotní ústav. Ale měl by ji řešit jeden každý člověk sám za sebe, hlavně ti tlustí. Jim to kazí jejich vztahy a životy. Jakmile někdo přijde s návrhem plošného řešení individuálního problému, v tomto případě nadváhy, je zapotřebí zbystřit.
Jste pro zavedení plošné daně ze sladkých nápojů?
Zvláště když se už příští státní rozpočet má propadnout do deficitu o 40 miliard korun hlouběji než ten letošní „úsporný“ a když Evropská komise předkládá návrh rozpočtu na léta 2028 až 2035 o 60 procent vyšší než ten současný. Je krajně naléhavé najít dodatečné příjmy, jak tyto rozpočty sanovat. Zvyšování daní teď nepřipadá v úvahu vzhledem k tomu, co přijde s emisními povolenkami na topení a dopravu. Ale nějaká nová daň, ještě k tomu daň ozdravující národ, ta už by projít mohla.
„Náklady na léčbu komplikací spojených s obezitou v České republice představují zhruba 30 miliard korun ročně,“ píše Státní zdravotní ústav. Dalo by se postupovat jednotlivě, podobně jako u zubařů: pojišťovna hradí jen prevenci, zákrok v ústech si platí pacient sám, protože to, jaké má zuby, si sám zavinil. Jenže u obezity to takhle snadné není.
Obezita vyúsťuje ve zhruba třicet chorob, nejčastěji v takové nemoci, jako jsou kardiovaskulární choroby provázené mrtvicemi a infarkty, cukrovka druhého typu, nádorová onemocnění, kloubní obtíže, poruchy spánku, deprese a chronická respirační onemocnění. A teď ať vám pojišťovna dokáže, že vás klepla pepka nebo že máte deprese z toho, že jste tlustý. Snad revizní lékař?
Musí se postupovat systematicky a plošně. Efekt se dá odhadnout. Daň ze sladkých nápojů, kdyby byla zavedena, by plošně dopadla hlavně na milion osob postižených příjmovou chudobou, ti každé zdražení vnímají velmi citlivě. Další budou ti méně chudí, kterým se říká nižší střední třída. S jejich definicí je to složitější, ale podle odhadů to může být nějakých 1,3 milionu lidí. I když máme nejméně chudých v EU, nelze pominout osoby postižené energetickou chudobou, dopravní chudobou, menstruační chudobou a ty, co nemají na nájem.
„Obezitu musíme řešit.“ Daň ze sladkých nápojů chce STAN, zvažuje to i Vojtěch |
Řekněme tedy, že nějakých 2,5 milionu lidí by mohlo být postiženo limonádovou chudobu a zhubnout. Ti, co jsou výše, buďto zdražení nápojů nebudou řešit, nebo si ho ani nevšimnou. Takže nějakých 8 milionů občanů se plošný boj proti obezitě citelně nedotkne, a když se sebou sami něco neudělají, budou sice platit daň, ale také budou tloustnout dál.
Povolenky na sladké?
Mohlo by se, podobně jako u sociálních dávek, daňově mířit na každého tlouštíka individuálně. Podle jeho indexu tělesné hmotnosti (BMI), fyzického výdeje energie (je-li sportovec, manuálně pracující, úředník, střední nebo vyšší manažer). Na základě vyšetření jeho praktickým lékařem by se mu vydaly povolenky na nákup slazených nápojů. Za ty navíc by si povolenky přikoupil a z příjmů by se mohlo sociálně vypomoci osobám v limonádové chudobě. To už by s obezitou mohlo těžce zamávat!
Cukr jako základní potravina je zařazen do snížené 12procentní sazby daně z přidané hodnoty, podobně jako další potraviny cukrem oplývající: cukrovinky, oplatky, džemy, medy, kečupy a jiné. Limonády už v základní sazbě 21 procent jsou, stejně jako minerálky a stolní vody. Kdyby se cukr zařadil přinejmenším do základní 21procentní sazby DPH, když už ne do kategorie daněné zvláštní spotřební daní, bylo by to řešení logické, efektivní a jednoduché. Až tak, že politicky nepochopitelné – a tedy neprůchodné.
Nabízí se tedy ještě jedno provokativní řešení, které by navíc okamžitě způsobilo úsporu z rozpočtových výdajů ve výši 18 miliard korun: zrušit doplatky a příspěvky na bydlení. Mezi bezdomovci je totiž obézních lidí hrozně málo.
