Třeba když ve čtvrtek europoslankyně Danuše Nerudová poslala do prd*le europoslankyni Kateřinu Konečnou. Písemně, aniž by použila tečkování nebo hvězdičku jako my. Upřímně, i autor těchto řádek váhá, zda má, či nemá v tom výrazu tečkovat, když už patří do běžné slovní zásoby.
Nehrajme si na viktoriánskou Anglii
V čem je problém? Pro Danuši Nerudovou v tom, že Komunistická strana Čech a Moravy, tedy KSČM Kateřiny Konečné, vydala jedenáct programových cílů, jež zahrnují i vystoupení Česka z NATO. V situaci, kdy Rusko krůček po krůčku dobývá suverénní Ukrajinu, členský stát OSN, je to pro mnohé podraz. Ale mezi námi, co jiného lze od komunistů čekat?
V touze po vystoupení z NATO se komunisté shodnou napříč Evropou. Zřejmě ve všech zemích, které členy Aliance jsou. Patří to prostě k jejich DNA, k jejich ideologii, někde i – tak jako teď u nás – k jejich programovým cílům. Máme se kvůli tomu rozčilovat?
Jenže Danuši Nerudovou to rozčílilo. Natolik, že ten postoj označila za vlastizrádný. Dáma, jež ráda reprezentuje politiku liberalismu, otevřenosti a inkluzivity, na síti X napsala: „Víte, jak se jim říká? Vlastizrádci. Ruská pátá komunistická kolono – jděte do prdele.“
Blbečci, šílenci a politici: Když Babiš tahá Fialu za pačesy |
Ve veřejném prostoru, na webových debatách, sklidila Nerudová podle očekávání převážně potlesk. Jak už bylo řečeno výše, poslat u nás někoho do prd*le sice nepatří k bontonu, ale ke společensky přijatelné výměně názorů už skoro ano. Nehrajeme si na viktoriánskou Anglii, na puritány či jakobíny a inspirujeme se spíše u Švejka.
Připomeňme duben, kdy se rozhodovalo o instalaci mechanického motýla Davida Černého na obchodní dům Máj. Tehdy na ČT vystoupili Černý a kurátorka umění ve veřejném prostoru Galerie hlavního města Prahy Marie Foltýnová. Před kamerou se pohádali a – už mimo dosah kamery, ale ještě se zapnutými mikrofony – se navzájem poslali do prd*le.
Stalo se něco? Vůbec nic. Byla to vlastně ukázka českého, liberálně plebejského diskurzu. Podobně se za „prd*l“ nestalo nic ani Nerudové a je to tak dobře. Ale…
Kdo není s námi, je proti nám
Když se poslanci v parlamentu – stává se to na Tchaj-wanu, Jižní Koreji či ve východní Asii obecně – fackují, je to projev zastupitelské demokracie. Je přece lepší, fackují-li se navzájem zvolení zástupci lidu, než aby se fackovali lidé v ulicích, že. Ale souboj Nerudová – Konečná se odehrává v trochu jiné rovině.
Danuše Nerudová ve veřejném a otevřeném prostoru, ne v zápalu parlamentní debaty, poslala do prd*le Kateřinu Konečnou za něco, co patří k DNA i programu její komunistické strany. Dodejme, její legálně působící strany, kterou za 35 let žádný soud nezakázal. Strany, které má své ideové souputníky po celé Evropě.
Čeká nás velké politické přeskupování. O české budoucnosti toho jedna debata hodně napověděla |
Ano, její cíl vystoupení z NATO míří proti bezpečnostním zájmům Česka, proti politice vlády i hlavního proudu opozice i proti postoji autora této glosy. Ale nevymyká se – pokud nějaký soud, nejlépe ústavní, nerozhodne jinak – z pravidel zastupitelské demokracie. Nebo má pro ni poslankyně Nerudová nějaká vlastní pravidla?
Nerudová poslala do prd*le nejen Konečnou, ale i celou „pátou komunistickou kolonu“. Což lze vykládat tak, že poslala do prd*le 284 tisíc voličů (skoro 10 procent odevzdaných hlasů), kteří pro Konečnou a její koalici Stačilo! hlasovali v červnových evropských volbách.
Tomuto modelu se říká přesvědčovat již přesvědčené (rozuměj ty, kteří teď Nerudové tleskají na webu) a vytáčet již vytočené (rozuměj ty, kteří jsou teď spíš zticha, ale u voleb pak mohou projevit nečekanou sílu). Prostě: kdo není s námi, je proti nám.
