Což o to, není to žádná novinka, naopak, dalo by se říci, že je to naše tradice. Spolek Milion chvilek pro demokracii demonstroval v roce 2019 proti tomu, aby se stala ministryní Marie Benešová. Oproti dnešku je tu určitý rozdíl, i když nevelký, tehdy byla bývalá prostořeká státní zástupkyně trnem v oku proto, že ji Andrej Babiš chtěl jmenovat, už byla regulérní kandidátkou. Dnes jsme dál, demonstruje se i proti těm, kteří se ještě oficiálně ani kandidáty nestali.
Mají být Petr Macinka, Filip Turek a Oto Klempíř ministry?
Proč ne, protest je projevem občanské společnosti a takové akce k demokracii neodmyslitelně patří. Jen je sporné, zda křížová výprava proti Motoristům nebude mít nakonec opačný účinek, než iniciátoři zamýšlejí. Neustálé a opakované demonstrace totiž fungují po čase jako takový neškodný uspávací stereotyp. Navíc máme už zkušenost s Andrejem Babišem jako premiérem, víme, že Marii Benešovou jmenoval a ani přes opakované demonstrace ji posléze neodvolal.
Jak zaříznout „prezidenta“
Nerozlišování a neschopnost vyhodnotit závažnost problému, je příznakem dětinskosti tuzemského politického aktivismu. Motoristiáda je toho zářným příkladem, kandidatura Filipa Turka na ministra zahraničí, kterou sám opakovaně potvrdil, je největším a nejzávažnějším problémem vznikající koalice.
Osoba s nezakrytými sympatiemi k nacistické symbolice a veřejnými výroky neakceptovatelnými z úst reprezentanta země, je diskvalifikovaná předem. I Filip Turek by měl po čase pochopit svou bezvýchodnou situaci, obrazně řečeno slepec se nemůže ucházet o pilotní průkaz.
Podívejte se, jak vypadala sobotní oslava Filipa Turka v Karlových Varech:
A také jeho okolí by mu mělo vysvětlit prekérnost jeho situace a neodstranitelnost jeho „mentální anomálie“ či, jak říká on, specifického smyslu pro humor. Pokud mu to nedojde, je to úkol pro pány Babiše a Macinku, aby „prezidenta“ zařízli.
Situace je o to absurdnější, že za souhlasné výroky s Turkovými příspěvky na sociálních sítích mohou přijít někteří sympatizanti o práci, přičemž on sám je nepovažuje za nikterak diskvalifikující. Filip Turek nemůže být ministrem zahraničí České republiky, jak říká jeden kolega, to je věta oznamovací.
Kolektivní vina a politický rasismus
Vedle „ministra“ Turka jsou jeho spolustraníci de facto nevinné oběti propagandy. Proti Petru Macinkovi jako možnému ministrovi životního prostředí sepsali vědci petici a i demonstrace se již konala. Nicméně pan Macinka neprovedl nic horšího, než že se vyjádřil poněkud neuctivě o zeleném aktivismu a slíbil, že poteče zelená krev. Je to jeho zcela legitimní politický názor a na tom, že zastavovat stavby pomocí vyděračských žalob (třeba přehrad či dálnic) je ekoterorismus, se s ním shodne daleko víc lidí, než bylo voličů Motoristů.
Ctihodní vědci a demonstranti by si měli uvědomit, že revize politiky ministerstva je zcela legitimní a že, nebude-li se díti mimo zákon, pan Macinka má politický mandát k tomu, aby byl ministrem, tak funguje demokracie.
Silné karty v prezidentské kapse? Turkův případ je v české politické historii unikátní |
Kdybychom chtěli, aby se ministerstvo řídilo nějakými korporativistickými pravidly anebo je úkolovaly přímo neziskovky, asi bychom nemuseli mít ministra. Skepticismus a obavy vůči kandidátu Macinkovi lze pochopit, ale nebylo by lepší se s ním nejprve začít bavit, a ne ho rovnou označit za škodnou?
Třetím a nejnevinnějším je Oto Klempíř, hudebník a kreativec, který musel odejít z hudební skupiny J.A.R., když se rozhodl kandidovat za Motoristy. Petici proti němu podepsalo 500 umělců, aniž řekl něco „protikulturního“. Petenti projevili pozoruhodnou afinitu ke kolektivní vině a politickému rasismu, když požadují, aby se ministrem kultury nestal zástupce Motoristů.
Iracionální požadavek
Proč? Vzpomínáte si na družinářku z Vizovic Alenu Hanákovou? Po jejím výkonu na ministerstvu kultury v Nečasově vládě už by nikdo ze Starostů neměl překročit práh ministerstva. Připomeňme si též Antonína Staňka, ministra kultury za ČSSD ve vládě Andreje Babiše, ten pro změnu nebyl schopen zformulovat souvislou větu. Naštěstí ČSSD, minimálně v příštích několika pětiletkách, o žádném ministrovi rozhodovat nebude.
Chce snad někdo z petentů, aby se vrátily časy, kdy ministerstvo kultury „patřilo“ KDU-ČSL? Rozhodně nelze tvrdit, že je jedno, kdo dělá ministra kultury, nicméně tvrdit, že to nesmí být nikdo z Motoristů, působí dost iracionálně.
Protestovat proti Motoristům en gros se jeví jako krátkozraké a pravidelné četně se opakující protesty věci příliš nepomohou, vzpomeňme si na pokračování lidové písně: „a ja som si prihotovil tri dubové kyje. / S jedným budem ženu biti / a s tým druhým deti, deti, moje deti, / a s tým tretím kyja, kyjačiskom pôjdem na zálety.“ Lidová poetika je možná krutá, ale naznačuje, že každá akce budí reakci a pokud nějaká strana kandidovala s konkrétním programem, pak je správné a legitimní, aby se pokusila něco z programu prosadit.
A chce-li někdo následující čtyři roky trávit v permanentní demonstrační excitaci, je to jeho volba, ale riziko, že se tím zprofanují protivládní protesty, tu je.
